Zbytek dne jsem strávila venku s Lucy a s Gwilem. S Lucy jsme si prohodily telefonní čísla ,takže jí můžu kdykoli napsat nebo zavolat. Když bylo asi pět hodin ,všichni jsme se rozloučili a rozešli jsme se každý svou cestou. Já jsem celou cestu byla duchem úplně mimo ,přemýšlela jsem nad různýma věcma a hlavně nad tím ,že jsem za dva dny poznala další tři lidi a za to jsem byla ráda. Mám ráda seznamování. Když jsem tak šla a koukala jsem na svoje boty ,tak bych to samozřejmě nebyla já kdyby se mi něco nestalo a život mě prostě nenechá napokoji ,takže jsem do někoho celkem silně nabourala. Když jsem zvedla hlavu ,naskytl se mi pohled na známý obličej ,pomatujete si tu holku ,která mě šikanovala? No tak to je ona . Cheryl. Jelikož jsem na ní vylila její kafe, netvářila se moc přátelsky. „Promiň Cheryl, já - já nechtěla."omlouvala jsem se a začala jsem couvat. Ona se ke mně ale dost rychle přibližovala ,až když ke mně přišla mě chytla za triko a přitáhla si mě k sobě . „Říkala jsem ti ,že tvůj ksicht už nechci nikdy vidět." Zašeptala zuřivě. Já od ní ustoupila a překřížila jsem si ruce na hrudi. „To bohužel nebude tak lehký ,když bydlíme ve stejným městě."řekla jsem jí s drzím přízvukem. Ona to nevydržela a dala mi tak silnou facku ,že se mi zem pod nohama zatočila a já padala na zem ,teda spadla bych kdyby mě před pádem nechytily něčí dvě silné paže. „Kate jsi v pořádku?" „Bene? Co tu děláš? A jo jsem v pohodě."řekla jsem a snažila jsem se dostat z jeho sevření. On mě vyhoupnul na nohy. „Máš štěstí ,že tudy chodím běhat."usmál se na mě. „Bolí to?"zeptal se mě. „A co?"a chytla jsem si místo na rtu kam se Ben koukal ,když jsem se koukla na prst byl trochu od krve. „Asi jsem se kousla."řekla jsem a mávla jsem rukou na náznak ,že to nemusí řešit, ale on už mezitím vytahoval kapesník. „Bene to nemus-" „Pšt"umlčel mě a jemně chytl mou bradu a natočil mi hlavu tak, aby na poraněné místo viděl. Když mi čistil ránu viděla jsem v jeho obličeji soustředěnost. V duchu jsem se usmála ,protože to bylo roztomilý a protože na mě šahal jako kdybych byla z porcelánu. Když dočistil ránu ,pohladil mě po dolním rtu přes tu ránu a já lehce zčervenala. Když jsem si to uvědomila začala jsem rychle mluvit. „Ehmm díky za všechno, už budu muset jít."otočila jsem se a chtěla jsem odejít, ale Benova ruka mně zastavila. „Kate počkej!" „No?" „Nechceš se mnou někdy někam zajít ,jako třeba na večeři?"zeptal se opatrně. Já na něj jen koukala. „Teda jestli nechceš na večeři tak aspoň na oběd nebo-"pokračoval. „Bene."položila jsem mu ruku na rameno. „Klidně s tebou půjdu."řekla jsem a usmála jsem se. On mi úsměv oplatil a tak jsme se rozloučili s tím ,že jsem mu dala své telefonní číslo. Když už jsem teda konečně došla domů ,popadla jsem mobil a hned jsem si uložila Lucy číslo. Dneska byl divný den ,ale líbil se mi. A když jsem si uvědomila ,že mě Ben pozval na "rande" usínalo se mi ještě líp než kdykoli před tím.
Tak tady jsou dvě části. 😊❤️ Lidi líbí se vám ta knížka? Jestli ne tak to nemá cenu psát😕❤️mám vymyšlený děj tak doufám ,že budete číst. ❤️
ČTEŠ
•Is this the real life?• Ben Hardy•
ФанфикČau ,já jsem Katelyn Smith a chtěla bych vám vyprávět můj příběh. Doufám ,že tě můj příběh nějak zaujme. Tak jdi číst!