•Is this the real life?• Ben Hardy•

•No escape from reality•

Byla jsem překvapená, a trochu naštvaná. Gwil ví, že mám ráda Queen tak nevím proč to nechtěl říct. Ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři ,je totiž pátek. Jo to sice skoro nic neznamená ,ale já dneska měla volno. Jo jinak já pracuju v obchodě, jo jsem prodavačka, ale nikam jinam mně nevzali. A dnes mám volno, protože se ten malý obchůdek bude předělávat. Asi kolem jedný hodiny jsem se chystala jít projít, venku je krásně tak proč to nevyužít. Šla jsem si pro kafe a chtěla jsem si jít i pro jídlo, když v tom jsem na druhé straně silnice zahlédla partu ve které byl i Gwil. Chtěla jsem ho jít pozdravit, jenže jsem si vzpomněla na včerejšek, na ten film. Takže místo toho abych ho šla vesele pozdravit, jsem tam naštvaně nakráčela a když jsem se u něj zastavila ,poklepala jsem mu na rameno, protože byl ke mně zády. Když se pomalu otočil a zahlídl mě ,rychle otočil hlavu zpátky a oznámil těm klukům, že za chvíli příjde. Vzal mně za ruku a táhl mě kousek od nich. „Ahoj Kate, co se stalo?" „Bohemian Rhapsody? Proč si mi to neřekl?"řekla jsem smutně. „Hele promiň, já jsem chtěl aby to bylo překvapení, vím že máš ráda Queen, ale chtěl jsem s tím chvíli počkat. Promiň."řekl rychle. Celkem mě to rozveselilo a místo odpovědi jsem ho obejmula. „Tak pojď aspoň tě seznámím s klukama." Ale když jsme se k nim blížili blíž a blíž, začala jsem rozpoznávat obličeje a jako prvního jsem si všimla velice známého člověka. „Ahoj Joe!"řekla jsem a obejmula jsem ho. Když jsem se odtáhla, Joe mi ještě něco říkal ,ale já jsem poznala něčí pohled. Vedle Joea stál blonďák ,který se na mě jen díval. „Ták Katelyn, tohle je Rami."ukazál na tmavšího pohledného mladíka. „Ahoj, můžem si tykat?"zeptal se Rami a podal mi ruku. „Samozřejmě."usmála jsem se a ruku jsem přijala. „A tohle je Ben."chytl mě za rameno Joe a já se otočila na hezkého blonďáka. „Těší mě Bene, já jsem Katelyn."řekla jsem s úsměvem a podala jsem mu ruku. On ji přijal a jen na mě koukal jak kdybych spadla z nebe. „Je všechno v pořádku?"zeptala jsem se nejistě. „Ano. Jasně. Chci říct...omlouvám se."usmál se. „Jo v pohodě. Zdál si se mi takový zaražený."řekla jsem a on se jen usmál. „Já už bych asi měla jít."uchechtla jsem se a otočila se k odchodu ,ale Ben mě zastavil. „Uvidíme se ještě někdy?"zeptal se s nadějí v hlase. „Určitě."mrkla jsem na něj s odešla. Vsadím se ,že kdybych se cestou na ně zpátky otočila určitě by na mě všichni koukali, protože jsem jejich oči cítila na mých zádech, možná i na zadku a tak jsem přidala do kroku a pokračovala jsem v dnešní procházce.

Ahoj ,tak tady máte další část a snad se vám líbí.😄❤️V jednodílovkách budu určitě pokračovat to se nebojte.😊❤️Ale když už mám rozepsaný tohle ,tak to chci za každou cenu dopsat.❤️tak ahoj❤️