Bojovnice

Část 1.

Poslední 2 roky byly nejtěžší v mém životě. Jelikož jsem přišla v jedné vteřině o celou svojí rodinu a tak jsem musela do dětského domova, kde si mě po 2 měsících adoptovala jedna rodina. Myslela jsem si že už to nemůže být horší, ale mohlo, rok po tom co umřel můj otec, ukázal se před mojí školou kluk, který tvrdý že je můj bratr.

Zase je tu další den, kdy přijdu ze školy domu, a dostanu dlouhý seznam věcí, které musím stihnout do večera a když je nestihnu dostanu trest buď budu celý den bez jídla nebo dostanu páskem přes nohy a záda. Jediný, kdo mi dává sílu to tu zvládnout jsou my nejlepší kamarádí, kteří při mně vždy drželi.

Už bylo kolem 8 a já ještě neměla hotovou večeři, každou chvíli se měly vrátit Kalinovi a tak jsem se snažila, aby to stihla, ale bylo pozdě dveře se už totiž otevřeli a ve dveřích stála Paní Kalinová s vínem v ruce. Když došli do kuchyně a vydělí, že večeře se teprve vaří, tak byly celkem v klidu, jen mi řekli ať jím přijdu říct, až bude hotová.

Asi tak po 10 minutách jsem šla pro ně do obývacího pokoje kde seděli u vína paní Kalinová odešla do kuchyně a pan Kalina se pomalu zvedal, myslela jsem si, že by se třeba změnil, ale opravdu jsem si to je myslela, jelikož jsem dostala takovou ránu do břicha, že jsem se složila k zemi.