Bojovnice

Část 3.

Ráno mě probudily svítající paprsky slunce, měla jsem řízeň a tak jsem se šla nalít, ale v kuchyni už kdysi byl. Když jsem vešla dovnitř stál tam kluk celý v černém oblečení, začal si mě prohlížet a pak se mi představil.

Ahoj jsem Tomas, ty musíš být Katrin že?

Potichu jsem přikývla a vzala si sklenici z vodou, když jsem viděla jak se očima zaměřil na mé modré nohy, tak jsem položila sklenici a pomalu jsem odešla do pokoje, kde jsem spala.

Kde jsem se převlékla a šla si zaběhat, když jsem se vrátila bylo kolem 8 a všichni stále spaly, tak jsem se rozhodla udělat jím takovou malou snídaní. Jako první stala Paní Spurná za snídani mi poděkovala což už jsem velmi dlouho neslyšela. Pak se probudil i Džoš, jako poslední ke stolu přišel Tomas, který všechny přivítal se slovy:

Dobré ráno

Pak chvíli mluvil s mámou, a nakonec dělal blbosti s Džošem. Mě si jen prohlížel a pak Džoš začal.

Vlastně vy dva se ještě neznát, Tomasi má sestra Katrin.

Katrin můj nevlastní bratr Tomas.

T: bratře mi už se známe ráno jsme se potkaly v kuchyni, ale mohl si mi říct, že tvá sestra je tak plachá.

Když jsem to zaslechla tak jsem stala od stolu a omluvila se. Šla jsem do pokoje a sedla si na postel s tím, že už nikdy nebudu mít rodinu. V tom někdo zaťukal na dveře stal tam Tomas. Pozvala jsem ho dál, sedl si na postel a omlouval se za to co řekl, ale že to nevěděl.

K-to máš jedno, není to to nejhorší co jsem kdy v životě slyšela.

Pak vzal do rukou fotku mích rodičů a řekl i když se to nezdá jednou máme společné, oba jsem přišli o někoho blízkého.

K- promiň, jestli teď řeknu něco špatně, ale mohu vědět o koho si přišel?

T- když mi bylo 17náct viděl jsem umírat svého otce, a nic jsem s tím nemohl udělat.

K- to muselo byt strašné, omlouvám se

T- to je v pořádku, proto jsem se stal policistou

K- já je nemohla ani vidět, jediné co jsem viděla byly 2 rakve a kolem sebe spoustu lítostných pohledu.

T- a jak to že si tě nevzal někdo s rodiny?

K- kdo by chtěl doma nemocnou dívku

T- jak to myslíš? Tobě něco je?

K- slib mi že se to Džoš nikdy nedoví a řeknu ti to

T- slibuju.....

K- mam Leukemii, byla jsem i na chemoterapii, ale ta mi nezabrala.

Najednou mi po obličeji začaly stékat slzy, ale já je neuměla a ani nechtěla zastavit, v tom jsem ucítila jak mě Tomas objal. Konečně jsem měla pocit, že aspoň někomu na mě záleží, což mě překvapilo, že zrovna této rodině záleží na tom jak mi je.