Bojovnice

Část 4.

Ráno mě probral strašní řev jako by se dole někdo hádal, když jsem sešla dolů stála tam policie i s Kalinou. Hned mi bylo jasné že budu muset jít s ním, a když jsem se vracela do pokoje slyšela jsem Tomase, jak se je snaží všechny uklidnit.

Když jsem scházela se schodu i s taškou v ruce všichni mě pozorovaly a jediní Džoš řekl:

D: kam jdeš Katy?

K-musím jít s Kalinou domu ne?

D- nemusíš Tomas ho uklidnil a můžeš tu zůstat tak dlouho jak jen budeš chtít

Podívala jsem se na Tomase, který se domlouvá s jedním z těch policistu na kávě, asi nějaký jeho kolega. Když jsem došla zpátky do pokoje a položila si tašku na postel šla jsem do koupelny, jelikož mi nebylo zrovna moc dobře, když jsem se podívala do zrcadla všimla jsem si toho, že mi začíná téct krev z nosu a pusy.

Zrovna stál za dveřmi Džoš a ptal se jestli muže jít dovnitř, poprosila jsem ho jestli by nemohl dojit později, jelikož teď nemám čas, protože jsem měla od krve celé tričko a byla zašpiněná i zem, nějak jsem jí nemohla zastavit. Pak jsem slyšela Tomase jak se ptá jestli jsem v pořádku, ale nemohla jsem mu ani odpovědět. Slyšela jsem jak jde dovnitř nechtěla jsem, aby mě takhle někdo viděl, ale než jsem mu stačila odpovědět stál už za mnou a prosil mě ať se na něj otočím.

Myslela jsem, že se zhrozí a bude vyvádět, ale bral to lépe než já ještě mě utěšoval a říkal, že bude všechno v pořádku.

Konečně mi přestala téct krev a tak jsem se mohla převléct. Tomas mi pomohl uklidit i zem, pak se mě zeptal.

T-už jsi v pořádků?

K- jo moc ti děkují, ale nechtěla jsem, aby mě někdo takto viděl.

T- proč? To není tvoje vina můžu se tě, ale na něco zeptat jak často se ti to stává?

K- jasně záleží jak kdy někdy mi teče 5krát za den jindy ani jednou, ale chápu když už semnou nebudeš chtít mít nic společného.

T-hele já tu jsem pro tebe stačí mi jenom zavolat a já se budu snažit dojít jasný?

K- děkují