Olstrův Institut

KAPITOLA DRUHÁ

Druhý den 

,, ...... Byla jsem ve třídě, měli jsme angličtinu. Přišel tam jeden blonďatý kluk a zeptal se mě jestli si může přisednout. Jmenoval se Christopher a byl celkem milý. Na obědě se mě zeltal, jestli s ním někam nezajdu. Využila jsem toho a řekla, že jo. Poznala jsem totiž, že je nadpřirozený, a tak jsem chtěla zjistit, jestli třeba není Vitae. Někam jsem šli, ale nevím kam. A to je poslední věc, co si ze včerejška pamatuji." řekla jsem Williamovi a dalším lidem, kteří byli v místnosti. Ale to byla lež. Ten den se toho stalo hodně a já si to vše pamatovala do posledního detailu. 

Včera 

,,Můžu si přisednout?" zeptal se blonďatý kluk.

,,Klidně"

,,Jmenuji se Christopher, ty?" zeptal se mě. 

,,Eeeh.... Skye." odpověděla jsem nervózně, protože jsem poznala, že je nadpřirozený. 

,,Hmmm, Skye. Hezký jméno." řekl a posadil se vedle mě.,,Ty jsi nová, že?" 

,,Jo." otočila jsem se za zvukem zavřených dveří a uviděla učitele angličtiny, jak si pokládal věci na stůl. V tu chvíli jsem si začala číst nějaké zápisky, co jsem měla v sešitě. 

Po celém dni nudného vyučování jsem šla do jídelny na oběd. Sedla jsem si k velkému stolu, kde už seděla Mary s nějakou její kamarádkou. Bavili se o otevření nějakého nového obchoďáku za rohem. Tak jsem se chtěla přidat. 

,,Mohla bych jít s vámi?" zeptala jsem se svých, dvou nových kamarádek. 

,,Jasně." odpověděla mi Cece, která byla Maryina kámoška. Zvedla jsem se a šla si pro oběd. Procházela jsme mezi stoly, kde seděli studenti a povídali si o svých zážitcích z dnešního dne. Když jsem došla ke kuchařkám, které nandávali jídlo, tak jsem si to rychle rozmyslela. Nevypadalo to moc poživatelně, a tak jsem si dala pouze jablko. Cestou zpátky k našemu stolu, kde si povídali Mary a Cece, jsem vrazila do Christophera. 

,,Promiň" řekl a podíval se na mě s omluvným pohledem.

,,V pohodě." uklidnila jsem ho a mile se usmála. 

,,Eeeh, Jo. Není to tvoje propiska?" řekl a v ruce držel obyčejnou modrou propisku. 

,,Ne, není." odpověděla jsem a nechápavě se na něj podívala. 

,,Jo, ja vím... Je moje. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli někam nechceš zajít?" vykoktak ze sebe. 

,,Tak nervózní?" řekla jsem pobaveně. ,,Jo, klidně bych někam zašla." odpověděla jsem mu na jeho milou otázku. 

,,V šest, tady za rohem?"

,,Dobře."řekla jsem a šla ke stolu. Posadila jsem se a zakousla se do svého šťavnatého jablka. 

Po škole jsme se s holkama vydaly do nového nákupního centra. Zjistila jsem, že Mary je strašně upovídaná. Prý ráda hraje volejbal, ale protože ji to nejde, tak není ve školním týmu. Skoro mě a Cece nepustila ke slovu, ale i tak bylo poznat, že je Cece strašně milá holka. Nakoupili jsme si nějaké oblečení a já pak už musela odejít, protože jsem měla sraz s Christopherem. 

Šla jsem okolo stromů, které byly obalené ve spoustě listí v různých barvách podzimu. Auta, které okolo mě projížděli, přicházeli o spoustu, protože ten pohled byl k nezaplacení. Listí, které padalo ze stromů a krásná čistá obloha ve mě vyvolávali pocit štěstí. Když jsem procházela okolo obrovské hromady shrabaného listí, mě popadlo veliké nutkání do ní skočit. Odolala jsem, ale čemu jsem neodolala byla touha si vzít hrst listí a jen tak ji hodit do vzduchu. Připadala jsem si jako malé dítě, ale vzhledem k tomu, že jsem o takovéhle chvíle z děctví přišla, mi to zase tak divné nepřišlo. Dorazila jsem na místo srazu ale nikdo nepřišel. Začalo poprchávat, a tak jsem si řekla, že nejspíš si stejně dělal jenom srandu a šla zpět do institutu.