Zrození lásky

Neúmyslná zpověď

Po opravdu dlouhé době přicházím s novou povídkou, tak směle do čtení!

---

Milý Severusi,

znám tvé tajemství.

Má duše černá, stává se bledší,
černá trhlina se zaceluje.
Jak tmavý mrak, jenž odchází s tvým příchodem,
kousek po kousku odlamuje,
ledovou krustu mého srdce,
nerozbitnou, však s tvým příchodem taje.

Malý utržený pergamen s těmito verši spočíval jedné deštivé noci minulý rok pod mým polštářem v Nebelvírské věži. Nepřipadá ti ten rukopis důvěrně známý?
S nedávnou smrtí ředitele jsem zdědil nějaké vzpomínky, mezi nimi jednu, která mě, přiznám se, poněkud překvapila. Ale přesto že jsem byl trochu znepokojen, vzpomínka konečně zodpověděla moji otázku ohledně autora básně, kterou ti zde cituji. Zároveň ale nutí mé srdce divoce tlouct, jako bych se právě vrátil z famfrpálového tréninku. Možná je to tím, že jsem šťastný z pocitu naděje.
Nevím, jak k ní starý muž přišel.

Daroval jsi mu ji? Nebo to byl on, kdo tě přistihl u jezera v pozdních hodinách, když jsi, ztracen ve vlastních myšlenkách, sepisoval onen text? Vzal ti jej a poslal zamýšlenému člověku, nebo se ve svém úsudku dopustil obrovské chyby? Troufám si tvrdit, že se ředitel nemýlil. On vždy věděl.

Najednou to dává smysl. Nedokázal jsem tenkrát pochopit, proč jsi mi přestal nadávat a začal mě ignorovat. Měl jsem pocit ublíženosti, myslel jsem, že tě už nezajímám. Myšlenky na tebe mě v době války ale i tak dokázaly uklidnit, byl jsi pro mě pevným bodem, někým stálým v tom všem zmatku. I když bych nikdy nevěřil, že bych pro tebe mohl představovat někoho víc, než jen neschopného studenta. Teď pravděpodobně obracíš oči a zuříš při pomyšlení, co ten Potterovic spratek zase vymýšlí. Usmívám se nad tím, jak jsme my dva rozdílní.
Odpusť, že tě ruším, určitě máš spoustu práce se studenty. Víš, že až dodělám bistrozorský výcvik, Mc Gonagalová mi slíbila místo učitele obrany? Snad tě to alespoň trochu těší.
Nechtěl by ses sejít? Myslím, že si toho máme hodně co říct. Příští týden se budu pohybovat v Prasinkách, tak pošli odpověď, jestli bys měl zájem. Přece jen, je to už víc než rok, spousta věcí se mohla změnit.

Snad jednou tvůj,

Harry
...
Dopis ležel na stolku, trochu pomačkaný od křečovitého svírání. Vedle něj spočíval hrnek se studeným čajem. Majitel domu se v ložnici nenacházel. Jen rozbitá sklenice se zbytkem zlavaté tekutiny na podlaze nasvědčovala tomu, že když se zavířením pláště odcházel, musel být dopisem poněkud rozrušen.
Až v době, kdy se začaly objevovat hvězdy, zachrastil klíč v zámku a do předsíně vletět závan ledového vzduchu.
Ještě téhož dne odletěla z tohoto domu sova, již čekal dlouhý let.
...
Dva dny uběhly od doby, kdy se sova vrátila. Bez jakékoliv odpovědi. Zpočátku to Severus nedokázal pochopit a nadával sově, že pergamen cestou zpět upustila. Jak jinak by to mělo být? Vždyť sám Potter prosil o odpověď, nemohl ho přece rozzlobit tím, že byla opravdu krátká. I tak ho stálo veškerou vůli, aby se donutil těch pár písmenek napsat!
Prostě počká. Třeba jen nebyla vhodná příležitost k tomu, aby odpověděl. Sám přece napsal, že se právě účastní bistrozorského výcviku. Tak prostě pár dní vydrží, než přiletí jiná sova s odpovědí a nebude zbytečně spekulovat.

O pár hodin později přivítal dům nezvaného návštěvníka a Severus sevřel v rukou onen dopis, který tak netrpělivě očekával. Pozdě večer by pak přísahal, že se před ministerským pracovníkem nemohl chovat tak klidně, jak si to pamatuje. Určitě nemohl stát s hlavou vzpřímenou a otráveným tónem se ho ptát, jak si v odpoledních hodinách dovoluje rušit. Co si ale vybavoval naprosto přesně, byl okamžik, kdy neschopen slova klesl na židli a dlouho se z ní nezvedl. Taky si už nevzpomínal, kolikrát Harryho odpověď, doručenou od pracovníka ministerstva, četl. A už vůbec nechtěl uvěřit myšlenkám, jež se k němu neustále vracely a nabádaly jej, že tento rukopis už znovu neuvidí.

...

,,Kdy?" Tři roztřepaná písmenka, jindy napsaná přesným rovným písmem, tak dobře známým studentům Bradavic, se zdála nejistá, jako by sama nevěděla, jak mají vypadat. Majitel této otázky by dal později cokoliv za to, kdyby mohla odpověď nikdy nepřijít, být prostě zapomenuta. Pak mohl uvěřit, že někdy přijde, že adresát jen zapomněl, že ztratil zájem. Nikdy se nedozvědět pravdu o tragické nehodě v bistrozorském výcviku by bylo vysvobozením, které si on ale nezasloužil.

The Ende

---

Než opustíte toto čtení, chtěla bych vás nabádat k návštěvě mého profilu, kde mám též novou povídku. Nový příběh se jmenuje V myšlenkách a Wattpad ho bohužel nebyl schopen zařadit do normálně viditelných knížek, a tak o něm vlastně nikdo neví. Proto pokud budete mít náladu, koukněte, uděláte mi radost:)

Pazourek