Zalez, Weasleyová!! //HP

|Kapitola 2|

/19.prosince 2018/

Konverzace u stolu byla v plném proudu. Rodiče od svých dětí zjišťovali, jak probíhalo prvních pár měsíců školního roku. Albus s Rose si navzájem skákali do řeči, jen aby mohli být první, kdo všem poví o svých dojmech z nové školy. Harry s Jamesem vedli velice zajímavý rozhovor o nejnovějším modelu Nimbusu 2050. Do společné debaty se sem tam pokoušeli zatáhnout i Kim, ta jim však vždy odpověděla ledabylým pokývnutím hlavou, nanejvýš pronesla jedno dvě slova. Většinu času byla svými myšlenkami úplně jinde. Její pohled spočíval na prázdné židli vedle strýce Rona.

Byly s babičkou zrovna v kuchyni a jídlo již připravovaly na talíře, když na okno zaklepala sova s otcovým vzkazem, že na něj s večeří čekat nemají.

,,Kim, pověz," přiložila ji Ginny dlaň na předloktí, čímž si získala její pozornost, ,,je pravda, že jsi vhodná adeptka na to, aby ses příští rok stala kapitánkou havraspárského týmu?"

Jako na povel všichni kolem stolu zmlkli a netrpělivě vyčkávali na Kimino vyjádření. Ta pohledem rychle přejela přes všechny přítomné.

,,Je pravda, že Brody je teď ve škole poslední rok," obrátila svou pozornost do talíře a vidličkou lehce prohrábla zelený hrášek. Doufala, že tímto toto téma uzavřela. Když ji ale došlo, že s touto odpovědí se nikdo z přítomných nespokojí, dodala: ,,A je pravda, že už se mnou mluvil o tom, že by byl rád, kdybych se stala jeho nástupcem."

,,Ale to je přece skvělé, zlato," věnovala ji Molly svůj nejupřímnější úsměv. Samozřejmě, na všechny svá vnoučata je velice pyšná, avšak po této informaci pocítila nad svou nejstarší vnučkou pýchu ještě větší.

Kim se na ni pouze nuceně usmála. Ostatní pochvalné řeči zbylých členů rodiny vnímala už zase jen na půl ucha a zbytek večeře promlčela.

Jakmile všichni dojedli, společně se přemístili do obývacího pokoje. Kim nejprve pomohla babičce všechno sklidit. Když byly hotovy, Molly se připojila ke zbytku své velké rodiny, zatímco rusovláska s kaštanovýma očima se vzdálila.

V rychlosti vyběhla do svého pokoje a otevřela klec s drobnou sovou pálenou. Zlatě zbarvená pírka se jí v tupém světle stolní lampy oslnivě leskla. Natáhnutí mi ruky ji Kim dala příkaz, aby na ni hned zaujala své místo. Své krátké drápky opatrně sevřela kolem dívčina tenkého zápěstí a nechala se snést po schodech dolů do předsíně, kde na sebe dívka navlékla svůj zimní kabát a potichu se protáhla domovními dveřmi ven.

Sněžilo a chladný zimní vítr ji ovanul tváře. Jakmile pustila Winky, aby se proletěla a protáhla si tak svá křídla, ruce si zastrčila hluboko do kapes kabátu a pomalými kroky se rozešla přímo za nosem. Neměla žádný přímý cíl, pouze se chtěla projít a pročistit si hlavu. Nechala tedy nohy, aby ji samy vedly.

Přemýšlela hlavně o věcech, které se během uplynulých čtyř měsíců ve škole přihodily. Zkoušky NKÚ zvládla v minulém školním roce znamenitě, dostala dokonce písemnou pochvalu od ředitelky McGonagallové. Přesto, že ve veškerých předmětech byla hodnocena jakožto vynikající, na jejího otce to žádný dojem neudělalo. V rodině ji vychválili všichni, pouze George Weasley očima krátce přelétl po papíře a s zcela obyčejným pokrčením ramen ji výsledky vrátil.

Tehdy ji to v hlavě leželo dlouho. Celou cestu bradavickým expresem strávila s hlavou opřenou o chladné skleněné okno a bezmyšlenkovitě sledovala ubíhající krajinu.

Pohled upřela na sovičku, která jí právě přeletěla nad hlavou a radostně na ni houkla. Kim vytáhla ruku z teplé kapsy, aby na ni mohla krátce mávnout.

Winky dostala kdysi dávno od mámy ještě jako malé mládě, které ani neumělo pořádně létat. Tenkrát ji zrovna přišel dopis z Bradavic. Zároveň to byl poslední dárek, který Lori Weasleyová své dceři dala.

Náhlá vzpomínka na matku Kim bolestně píchla u srdce. Brzy to bude šest let a stále se s tím nedokázala plně vypořádat.

Winky ji opět zakroužila nad hlavou a přistála na jejím pravém rameni. Sova už bude mít pomalu sedm let, a i přes tuto skutečnost je stále čilá a velice ráda léta. Na dlouhý výlet dnes však byla příliš velká zima. Právě proto se Kim otočila a namířila si to zpátky do doupěte.

V obývacím pokoji se stále vedla bouřlivá konverzace. Lilly s Hugem běhali všude po místnosti a snažili se najít kočku, jenž se jim v samé obavě o vlastní život schovávala.

Dřív, než stačila vyjít po schodech do patra, zastavil ji bratrův radostný hlas: ,,Kim, je tu táta."

Krátce na něj pohlédla s mírným úsměvem na rtech. ,,Hned jsem tam, jen Winky odnesu do pokoje."

Když Fredova zrzavá hlava zmizela ve dveřích kuchyně, pokračovala Kim ve své cestě do ložnice. Vrátila Winky do klece, ale ještě, než ji zavřela, nasypala ji hrst zrní.

Ahoj 😁
To byla doba, co 😅
Ale pokusím se polepšit ✌
Uvidíme, jak mi to půjde... 😬
Zatím se mějte, paaaa 💗💗
~ Flio 💙