Zalez, Weasleyová!! //HP

|Kapitola 1|

/19.prosince 2018/

Londýnské nádraží bylo přeplněné hemžícími se houfy lidí. Nadšeně vítaly příbuzné a známé, kteří se rozhodli trávit vánoční svátky společně se svými blízkými. Nikdo z nich neměl ani ponětí o vlaku, který právě brzdil u skrytého nástupiště.

Manželé Weasleyovi stáli bok po boku. Arthur objímal svou manželku jednou rukou kolem ramen a oba s úsměvem čekali, až v zástupu tolika studentů spatří svá vnoučata.

,,Babi!" vykřikla drobná zrzavá dívenka s nepatrnými pihami na jinak dokonalé tváře, vbíhajíc ženě do náruče. Hned na to její jednání zopakovali i její tři bratranci. Postupně svou babičku objali i James, Albus a Fred. Nejstarší vnučka se držela několik kroků za nimi a se svými prarodiči se přivítala až po tom, co ji k tomu sami vyzvali.

,,Pojďte, děti," usmála se Molly na své nejmilejší. Věk se na ní už pomalu, ale jistě, začal podepisovat a při vlídném úsměvu ji tvář zaplnilo několik vrásek. ,,Přemístíme se do doupěte. Vaši rodiče se sice dostaví až na večeři, ale aspoň budete mít dost času si vybalit."

Společně se chytli za ruce. Na to pocítili zvláštní tlak a svět se s nimi zatočil. Než se však stihli znovu nadechnout, stáli nohama opět na pevné zemi. Ocitli se před velice známým sedmipatrovým domem, jež vypadal, že po hromadě ho drží jen speciální kouzla. Přesto to tu měli všichni rádi.

,,Šup, šup," popohnala je paní Weasleyová. Zrovna začalo vydatně sněžit a ledový vítr se jim dostával i pod zimní kabáty. Když se všichni vtěsnali do malé haly a zabouchli za sebou vchodové dveře, objal je teplý vzduch provoněný typickou chutí domova.

,,Rose!" přicupital k nim malý Hugo a pevně objal svou starší sestru. Hned za ním se s velkým úsměvem od ucha k uchu přiřítila stejně stará Lily, aby se mohla přivítat s brášky.

Kim je jen obešla, aby se dostala ze ztísněného prostoru předsíně. Svůj kufr odložila pod schody a vydala se do obýváku zkontrolovat kouzelné hodiny. Ručičky na nich ukazovaly, kdo všechno je aktuálně doma, a kdo v práci. Ani sama nevěděla, proč to kontrolovala. Bylo jí jasné, že táta touhle dobou bude u sebe v obchodě. Před vánoci tam bylo vždycky plno.

,,Neboj, na večeři tu bude," objala ji babička nečekaně kolem ramen a na líčko ji věnovala láskyplnou pusu. Kim na tváři vykouzlila milý, avšak falešný úsměv. Měla štěstí, že ji žena neprokoukla. ,,Pojď, zlato," naznačila, ať ji následuje, ,,něco pro tebe mám."

Dovedla ji do kuchyně a z kredence vytáhla balíček menších rozměrů. Byl pečlivě zabalený a převázaný červenou stužkou.

,,Ale, babi," zavrtěla Kim nechápavě hlavou, ,,Štědrý večer přece ještě není..."

,,Já vím, já vím," máchla žena rukou, ,,ale chtěla jsem ti to dát už teď."

Vděčně se na svou babičku usmála. Měla pocit, že je to jediný člověk z celé rodiny, co jí skutečně rozumí. Nebo se ji alespoň snaží pochopit.

Když dáreček rozbalila, odhalila tak zastaralou dětskou knížku. Její přebal už byl dost vybledlý a některá písmenka v názvu již nešla zřetelně přečíst. Přesto však dívka věděla, o co se jedná.

,,Z té jsi mi četla, když jsem byla malá," věnovala stařence pohled plný radosti.

,,Docela se divím, že si to vůbec pamatuješ," zasmála se paní Weasleyová. Věděla, že tenhle dárek její nejstarší vnučku potěší. Ze všech dětí, kterým z knížky předčítala, byla Kimberly jediná, která se do ní skutečně zamilovala. Ani se nenadála a už ji dívka objímala kolem krku.

,,Teď se běž vybalit," poplácala ji babička po rameni, když se od ní odtáhla, ,,za hodinu bude večeře."

,,Přijdu ti pomoct," stačila ji slíbit, než vyběhla z kuchyně, popadla svůj kufr a vyběhla schody do pátého patra, kde se nacházel její pokoj. Již v něm byla Rose a na vrchní palandě si pochutnávala na Bertíkových fazolkách. ,,No tak, nahoře jsi spala přece posledně," pokusila se zaprotestovat.

,,Kdo pozdě chodí, sám si škodí," vyplázla na ni její sestřenice jazyk. Kim nad ní jen protočila očima a hodila své zavazadlo na spodní postel.

,,To vážně?" věnovala ji dívenka ublížený pohled. ,,Vzdáš to bez boje?"

,,Rose, nebudu se s tebou přát jen pro to, abych získala postel nahoře," zavrtěla zrzka hlavou. ,,Pro mě je hlavní, že někde spát budu."

,,Kdysi s tebou bývala větší sranda," povzdechla si mladší rudovláska, ,,vždycky jsi rozpoutala polštářovou válku, jen aby jsi mohla spát tady, pamatuješ?"

,,Holt jsem dospěla, holka," pokrčila Kim rameny, na což už Rose radši nic neřekla.

Ahojte 🖐️
Vítejte u mého nového příběhu ❤️
Tentokrát jsem se pokusila vymyslet něco na styl HP, jak můžete vidět 😅💁🏻‍♀️
Tak uvidíme, jak to ještě dopadne 🙊
Kapitola je dost na nic, ale nikdy pořádně nevím, co do těch prvních napsat 🤷🏻‍♀️
Doufám ale, že i tak se vám příběh bude líbit 💞🤞
~ Flio 💙