„Takže?" zeptal se sotva ke mně došel. „Pamatuješ na ten den, jak jsi za mnou přišel do nemocnice a já omdlela?" zeptala jsem se ho a rozešla se. Vydal se hned za mnou. „To si pamatuju." pronesl pochmurně. „A pamatuješ si i na to, jak jsi mi řekl, že když se uzdravím, tak mi splníš deset přání?" zeptala jsem se ho vyzývavě a zasmála se jeho výrazu, značícího, že si až moc dobře pamatuje.
„Jaké je tvoje první přání?" zeptal se mě po chvíli a utkvěl na mně pohledem. „Já nevím, dej mi čas do zítra a rozmyslím se." mrkla jsem na něj.
Doma jsem vytáhla papír a napsala si sedm přání, které bych chtěla aby Jack splnil.
