The Unfolding | Justin Bieber

3. KAPITOLA

Nazdááárek! Další kapitolka :* Jinak si moc nevšímejte kdo komu tyká a vyká, budu to muset ještě opravit, ale ještě si to musím promyslet :*Jo a dejte mi vědět, jak se líbí.

---

Ava

Bez dechu celá ohromena jsem zírala na paní Pattie, která seděla naproti mě. Věřím tomu,že se mi pusa rozevřela z údivu a, že jsem musela vypadat dost bláhově.

,,Proč? Máte s tím nějaký problém?" vyrušil mě její medový hlas. Polkla jsem a podívala se zpět na papír od Pattie, který jsem svírala v rukách. Všimla jsem si, že se docela dost třásly.

,,Avo?" přitvrdila zase ona. Olízla jsem si rty a dívala se na to slovo, které bylo napsáno úplně stejně jako zbytek textu na papíru, ale pro mě jakoby to bylo tučně.

Chůva.

Co přesně chůva dělá? Hlídá děti. Stará se o ně. Krmí je. Učí je. Dělá přesně to, co by měla dělat máma. Takhle to zní celkem snadně.

Ale jsem na tohle stavěná? Vážně chci zastupovat roli matky v rodině, která chybí? Vážně chci svoje léto strávit jako chůva?

Konec konců je to dost náročná práce.

,,Avo." slyšela jsem ji zavolat znovu a už zněla trochu agresivně. Setřásla jsem svoje myšlenky a probudila se zpět do reality. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela pusu, abych odpověděla. Říkala jsem si, že jestli teď řeknu ano, nebude cesty zpět, ale pokud řeknu ne, tak přijdu o slušný balík peněz, který mě nakrmí při studiu.

,,Ne, ne vůbec žádný problém." vydala jsem ze sebe a byla jsem až překvapená jak sebevědomě můj hlas zněl. Paní Pattie přikývla a za malou chvilinku se na jejím obličeji objevil upřímný úsměv.

,,Dobře." odpověděla a podívala se na papír, který jsem muchlala v rukou.
,,Tak teď podepiš tyto papíry a počítej s tím, že jsi zaměstnaná."

Hloupě jsem se podívala na paní Pattie a snažila se vstřebat, že do tohohle všeho jdu. Odkašlala jsem si, vzala jsem si propisku, kterou mi paní podávala a pomalu ji opřela o linku na papíře, kde měl za chvilku stát můj podpis. Ale v tu chvíli mou pozornost získal jeden ze spousta řádků.

,,Musím žít tady?" vychrlila jsem. Její perfektní obočí se zvedlo, když přikyvovala.

,,Samozřejmě, můj syn tu má nespočet ložnicí a budete tu potřeba 24 hodin denně." řekla jako samozřejmý fakt. Trochu jsem se zamračila.

,,Oh, um dobře. Jenom jsem vám chtěla říct,budu tu pracovat jenom než mi skončí letní prázdniny, potom už to nepůjde. Jenom aby to bylo všechno jasné." řekla jsem jí, abych si byla jistá, že ten fakt nijak nepřehlíží. S protočením očí se začala smát.

,,Já to vím Avo. Už jsi mi to objasnila, když si říkala, proč tu dnes jsi."

,,Oh" zamumlala jsem a cítila se tak...zvláštně.
,,Tak tedy dobře. Už bych to měla podepsat."

Když jsem psala své jméno třásly se mi ruce. Nespočet tragických myšlenek se mi prohnalo hlavou při myšlence na všechno, co se dělo.

Odpisovala jsem svůj vlastní život pryč.

,,Hotovo?" zeptala se paní Pattie ve chvíli, kdy jsem se odtáhla od papíru. Než jsem přikývla naposledy jsem se podívala na papír a na své jméno.

,,Hotovo."

,,Super, teď když už je všechno hotovo, myslím si, že je čas, abys poznala, koho vlastně budeš hlídat." pískla Pattie a moje srdce poskočilo. Pomalu se postavila ze židle a já napodobovala její akce. Na rozdíl ode mě jí na tváři zářil jasný úsměv.