The Unfolding | Justin Bieber

2.KAPITOLA

Ahoj lidi! Ano já pořád žiju haha 😂😂nechci se vám tady nějak dlouze omlouvat, ale asi bych něco napsat měla. Pravda je taková, že po každodenním překládání Fallen jsem překladu měla dost. Už mě to nebavilo a nemohla jsem hned naskočit do dalšího vlaku překládání místo volna. Ale po těch pár dnech co jsem nepřekládala, mi to začalo chybět. Každopádně jsem si musela vyřešit pár věcí v osobním životě a sama v sobě a taky jsem byla párkrát nemocná.

Tak doufám, že jste na mě nezapomněli a jste ready na další dávku mých překladů. Určitě mi napište něco do komentářů. Moc mi to chybělo. 

Miluju vás moc moc mocinky moc.

Peace

Vaše Vendul_

---

Ava

Těžký povzdech opustil moje rty a upoutal pozornost jedněch hbitých očí. Sklopila jsem hlavu a cítila ten přetrvávající pohled nějakého cizince.Odkašlala jsem si a vytáhla si mobil, abych se rozptýlila před tím, než bych udělala něco hloupého.

Bože, lidi dokážou být tak hluční.

Otráveně jsem protočila očima a odemkla svůj iphone a viděla, jak se na obrazovce zničehonic objevilo několik upozornění. Olízla jsem si rty, opřela se o stěnu a cítila, jak můj telefon znovu zavibroval proti mojí ruce.

Některá upozornění byly jenom od aplikací, které nutně potřebovaly aktualizovat, ale nějaké byly nabídky a inzeráty. Zamumlala jsem si něco sama pro sebe a cítila, jak se na mě otočila dalších pár pohledů. Ignorovala jsem je a pořád se soustředila na svůj telefon.

Hned na to mi přišla další esemeska. Semkla jsem rty a klikla na ikonku, na které bylo napsáno jméno mé matky, což ihned zaujalo moji pozornost.

,,Zavolej - mamka."

Byla to krátká jednoduchá esemeska, ale to neměnilo nic na tom, že jsem za tím viděla něco většího. Naposledy co jsem s mamkou mluvila, to bylo um tak před měsícem. Takže to bylo pro mě něco nezvyklého dostat od ní zprávu a ještě ke všemu jí muset volat.

Povzdechla jsem si a zastrčila mobil zpět do kapsy. Uběhlo dalších pár minut a hned na to promluvil hlas, který oznamoval, že jsme dorazili do stanice, na kterou jsem čekala. Hbitě jsem se sebrala a sledovala lidi jak vystupují.

Moje oči se najednou střetly s postarší ženou s hnědo šedivými vlasy, které byly velice pevně stáhnuté v ublízlém drdůlku. Její modré oči se zúžily a viděla jsem v nich kapku soutěžení. Musela jsem se nad ní ušklíbnout. Taky se na mě podívala.

Hned jak se dvojité dveře úplně otevřely, neváhala jsem a začala šoupat nohama. Když jsem šla kolem ní, šoupla bokama a narazila do těch mých.

Uuuups.

Jakmile moje nosní dírky uvítal čerstvý vzduch, na chvilku jsem zavřela oči. Moje tenisky se setkaly se zemí, když jsem vystoupila z metra a já se snažila, nenechat se pohltit tím davem vysoce postavených podnikatelů.

Byla dopravní špička v pátek odpoledne. Byla jsem obklopena lidmi oblečených ve špičkovém oblečení a já mohla s jistotou říct, proč jsou tady. Práce, měli práci - na rozdíl ode mě.Byly zaměstnaní, vydělávaly peníze, pracovali a obchodovali. Na druhé straně jsem byla já, která zoufale hledala práci.

Jakoukoli práci.

Bože, závist je tak silná odporná věc. Nenávidím ji. Nenáviděla jsem se za to, že jsem v sobě cítila špetku závisti, když jsem viděla všechny ty perfektní ženy a muže. Chtěla jsem být jako oni...tak nějak. Chtěla jsem vydělávat, abych mohla projít dalším úspěšným rokem na vysoké.