Malá sestra velkého muže

Na plese a po něm

Z plesu si toho moc nepamatuji, celou dobu jsem horečnatě přemýšlela, po jakých ukazatelích můj bratr pátrá. Celý večer nespustil královský pár z dohledu. Jediné co si pamatuji, bylo, když královna vyzvala bratra k tanci a on skončil po jednom obkroužení sálu na zemi. Jediné co bylo před jeho pádem vidět, byl bělostný kotník královny, která mu záměrně podkopla nohu. V tu chvíli mi bylo jasné, že se můžu rozžehnat se sladkou Francií a životem s bratrem. Frére mě naznačil, že odcházíme. „Šla jsem se rozloučit s královnou, která mi zcela soukromě oznámila, že mému bratrovi psát omluvný dopis nemusím, ale pokud by se přeci jen někdo dožadoval omluvy za dnešní večer, pošle mi po jedné z jejich dvorních dam jméno. Nemohla jsem jí říci, že již nebudu mít příležitost jí další omluvné dopisy napsat. Vyšla jsem s bratrem ze sálu. „Chci, abys měla do zítřejšího rána zabaleno, večer odjíždíš do Marseilles a pak do Ameriky."

Vím, že plakal, proto mi nepřišel pomoct. Seděl dole v pracovně, zatímco já jsem do truhlic, ze kterých se dnes vybalovali jeho věci, balila své. Nad ránem jsem sešla k němu do pracovny. „Poslal jsem dopis Alexandrovi, bude na tebe čekat. Nejdříve zůstaneš u něj, potom se domluvíte jak dál, buď zůstaneš u něj, nebo se přestěhuješ do svého, podle toho co ti bude vyhovovat více." V jeho zarudlých očích se mu znovu začali lesknout slzy: „Jsem tak šťastný, že mám tak uvědomělou sestřičku. Je mi strašně líto, že jsi kvůli mému odchodu musela předčasně dospět." Zarazil se, chvíli přemítal a potom začal znovu: „Alexandra poznáš jednoduše, pokud uslyšíš, že se někdo bude hádat, jeden z nich musí být Alexander. Bude se k tobě hlásit, je pohledný a má modrofialové oči. Myslím, že vy dva si budete rozumět, jste si vážně neuvěřitelně podobní. Alexandr má manželu Elizu a malého synka Philipa. To je asi všechno o čem bys měla vědět. Myslím, že ostatní poznáš tam." Vstávala jsem ze židle. „Ještě tohle, tady je dopis nech ho zapečetěný a otevři ho až s Alexandrem. Jsou v něm instrukce, co mu máš říci o naší situaci." Kývla jsem halou, přijala dopis a odešla převléknout se na cestu. V chodbě mě zastavilo pevné sevření. „Měl jsem tě s sebou vzít už poprvé. Vidět tě a znovu tě ztratit během jednoho týdne je hrozné." Otočila jsem se: „Ty jsi můj anděl strážný, a dokud budu živa, nezapomenu tvojí tvář, ani na tvou lásku."