ON A JÁ

5. kapitola

Byli 3 hodiny a já vylítla z postele. "Sakra, mám už jen hodinu se připravit. Co mám dělat...? Uklidní se Týno... To zvládneš." Začala jsem v hlavě panikařit. Vyházela jsem celý šatník, aby jsem našla ten správný autfit. Vzala jsem si na sebe černé džíny, na kolenou byly díry, černé tričko a kolem pasu černobílou košili.
Na řasy jsem nahodila řasenku.
Zašla jsem do kuchyně, kde mamka ještě něco dělala, ani už nevím co. ,,Ahoj, jdu ven. Vrátím se tak okolo 8 - 9." Řekla jsem jí s úsměvem a namířila si to ke dveřím. ,,Ahoj a přijď včas!." Křikla na mě. Jen jsem jí přikývla, vzala si boty a šla do cukrárny U Kremrole. Od nás to je asi půl hodinky cesty... I když mně moje nachystání trvalo jen 15 minut a vypadala jsem celkem hezky, stejně jsem byla nervózní.

Došla jsem k cukrárně a vyčkávala příchod Tom. (Jo, všimli jste si dobře...já nepřišla pozdě,ale naopak, včas.) Po 5 minutách stání před cukrárnou jsem to vzdala a šla si sednout dovnitř. Objednala jsem si kávu a nic jiného mně nezbývalo než čekat. Po 10 minutách se pan Tom uráčil dostavit. ,, Promiň, že jsem přišel pozdě." ,,V pohodě, já to chápu." Odpověděla jsem mu s úsměvem.
Sedl si ke mě,objednal si též kavu a začal mě "vyzpovídat".
"Aaaa... Ty máš nějakého kluka?"
Zeptal se mě dost vážně. ,,Emmmm... Nemám." Odpověděla jsem upřímně a pousmála jsem se.
On mě v tu chvíli chytl za ruku a zeptal se mě: ,,Aaaa..... Chtěla bys." Já se na něj jen usmála a řekla: ,, Hele, já... já nevím. Před měsícem jsem se rozešla a úplně nevím jestli si chci něco nového začínat právě teď....." Řekla jsem mu celkem smutně. Tom byl hezkej, ale mě přitahoval bohužel někdo jiný. ,,Ouuu, tak to nemusí být teď, ale třeba až dýl...?" ,,Jsi hodný Tome, ale já asi nebudu mít zájem..." Řekla jsem mu .... Dost upřímně.
V tu chvíli, co jsem mu toto řekla... Jsem se mu vážně nechtěla dívat do očí a radši jsem se otočila směrem ven z okna. Sledovala jsem lidi procházející kolem, až v tu chvíli se venku v povzdálí objevila známá tvář. Ano, byl to Johnny. Chvíli jsem se na něj dívala a vůbec nevnímala Toma, co říká. Po chvilce jsem se vzpamatovala a řekla ,,Promiň Tome, ale já už budu muset. Tak ahoj zítra." Usmála jsem se na něj a na stole jsem nechala nějaké peníze a odešla ven.

Měla jsem to nejdřív namířeny k Johnnymu. Ale pak jsem si uvědomila, že se vlastně může dívat Tom a pak by byl na mě naštvaný a nemohla bych se s nikým bavit na trénincích. (S ním se totiž dalo normálně bavit.) Tak jsem to stočila do uličky směr: obchodní centrum, aby jsem si třeba něco nového koupila na sebe.
Když jsem procházela uličkou, cítila jsem jak mě někdo sleduje. Doufala jsem, že mě viděl Johnny a jde za mnou. Nechtěla jsem se otáčet. Když jsem vycházela z uličky, nedalo mně to a já se otočila. Šel za mnou... Tom.
,,Ty mě sleduješ...?" Zeptala jsem se ho dost vyděšeně, ale zároveň překvapeně. ,,Ne, ale touhle uličkou hodím domů. Mám to blíž." Řekl mi se smutkem v očích a úsměvem na tváři. ,, Áha, promiň." Radši jsem se omluvila, jelikož to bylo dost hnusný, co jsem mu řekla.

Tak nějak jsme se rozešli. A já, aby to nebylo divný jsem vlezla aspoň do Tesca s tím, že až ho neuvidím, zkusím se jít podívat zpátky, jestli tam ještě není Johnny. Po 5 minutách jsem Toma už neviděla. Tak jsem vyšla ven a namířila jsem si to zpátky k cukrárně do parku. Johnny tam už nebyl. Přemýšlela jsem kam mohl jít. "Těch 10 minut tady mohl ještě být!!!" Pomyslela jsem si smutně v hlavě. Když v tu chvíli mi někdo zakryl oči.
Já se strašně lekla, ale snažila jsem to nějak uhrát, jakože jsem se vůbec nelekla. Chtěla jsem se otočit, ale moje podvědomí mi říkalo "neotáčej se..." Absolutně jsem nechápal proč.
Ze sebe jsem jen vypustila: ,,emmmmm........"
Jo, dost trapný, ale jelikož se po mém "emmmmm" nic nedělo, řekla jsem: ,,nevím..." V tu chvíli dotyčný ruce z mých očí dál pryč a já se mohla otočit. Jo, byl to on.... Johnny.
,,Ahoj, doufám, že seš nelekla...?" Šibalsky se na mě usmál. ,,Emmmm... Ne dobrý..." Odpověděla jsem mu s širokým úsměvem. ,, Nepůjdeme se třeba projít?" Navrhl. ,, Můžeme..." Usmála jsem se a s tím jsme i vykročili.

Chvíli jsme se procházeli po parku a povídali si, o tom co zábavného jsme prožili. Hodně jsme se smáli. (Taky... Že lidi kolem se za námi pořád otáčeli...:D) Po chvilce se ke mně otočil a dívali jsme se na sebe. Byla to jak hypnóza. Ty jeho dokonale hnědě čokoládové oči..... Prostě......😍
Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, až.... jsem ucítila jeho ruku obtočenou kolem mých zad. Pak.... Jsem cítila jeho měkké rty na těch mých. On si mě přitáhnul blíž. Ano.... Líbali jsme se. Pak jsem si vlastně uvědomila, že to asi není úplně OK a odtrhla jsem se.
,, Promiň, já..... já..... Já už musím. Tak ahoj..." Řekla jsem dost nervózně a odcházela jsem. ,,Ahoj, zítra!" Křikl na mě. Já se radši neohlížela a šla rovnou domů.

Domů jsem přišla tak kolem 7 hodiny, jelikož jsem se ještě poflakovala a přemýšlela jestli je to nejlepší nápad.... Myslím tím.... To, co se teď mezi námi stalo.
Když jsem otevřela dveře, mamka se trochu zhrozila, že jsem tak brzo doma, jelikož mě se to jen tak nestává. ,,Týnko? Jsi v pořádku?" Zeptala se mě... ,,Jo, v naprostým." Odpověděla jsem ji a zabouchal za sebou dveře od pokoje. Cely večer a noc jsem nad tím přemýšlela, ale k ničemu jsem nedošla. Ani spát jsem nemohla, jelikož jsem myslela jen a jen na Johnnyho. Zítra máme tréning, tak se uvidí co bude dál...

Ahojky, tady je další kapča. Trochu delší, ale snad nevadí.
Doufám, že se zatím můj příběh líbí.
Veškeré připomínky a názory pište do komentářů.
Vaše ADEL ❤🏴