I love you | woosan

-03-

Wooyoung byl opravdu v šoku. Seděl na své posteli s ústy dokořán.
„S-Sanie?" zněl tak zaraženě.
San si uvědomil, že poodhalil svou ránu na krku. To bylo právě něco, co opravdu nechtěl. Rychle na sebe hodil nějaké tričko a nasadil falešný úsměv.
„Potřebuješ něco?" 
„Co je to na tvém krku?" nikdy nebyl tak vyděšený, opravdu nikdy.

Sanovi bylo okamžitě jasné, že by se tomu tak či tak nevyhnul a blondýn by si toho brzy všiml.
„Je to dlouhý příběh, ale řeknu ti to zkráceně," měl vyklepaný hlas, nikdy o tom s nikým nemluvil. Ani neměl s kým. Je zrovna Wooyoung ten správný člověk?
„Má to co dočinění s mým přestupem na jiný obor," začal tmavovlásek a sedl si vedle Wooyounga.
„Šikanovali mě, šikanovali mě tak moc, že jsem se pokusil vzít si život," do očí se Sanovi nahrnuly slzy a snažil se u toho usmívat, marně.
Wooyoung byl mnohem více v šoku, než předtím. Slzám se neubránil ani on. Měl však ještě jednu otázku.
„Proč tě šikanovali?" 
„Byl a stále jsem jiný, než oni," opravdu se může svěřit člověku, kterého zná pouze necelý den? Ale tolik mu důvěřuje. Chová se k němu tak mile. 

Wooyoung se Sanovi díval hluboce do očí na znamení, že má pokračovat.
„J-já jsem totiž na kluky." Nevěřil, že to vypustil z úst. Wooyoung na to nijak nezareagoval, nejspíše mu to nevadilo. Nemohl tomu stále uvěřit, opravdu byl až v stadiu, kdy si chtěl vzít život? Bylo mu Sana natolik líto, že jej objal. Nechal tmavovláska vyplakat do svého trička. Neměl s tím problém, hlavně ať se mu uleví.

Wooyoung chtěl ránu vidět, chtěl vědět jak moc špatné to bylo. San neměl námitky. Cítil se se svým spolubydlícím bezpečně. Odlepil ze svého krku kousek velké náplasti a nechal blondýna nakouknout. Nebyl to dvakrát příjemný pohled. Wooyoungovi byl na očích poznat soucit, bolest a spoustu podobných věcí. Nemohl se na to nadále dívat a tak zalepil ránu zpět.

Tuhle těžkou chvíli vyrušily zvuky z vedlejšího pokoje.

„Proboha, proč zrovna teď?" vstal z postele Wooyoung. San jen seděl a sledoval blondýna, jak má namířeno ke dveřím. Uvědomil si, co za zvuky to bylo, rychle mu zrudly tváře.

„Jongho! Yunho! Můžete si to nechat na jindy?!" ozývalo se hlasitě z chodby. San tam nechtěl jen tak sedět, šel se podívat na Wooyounga. Ten bouchal na vedlejší dveře. Z nich vyšly dvě osoby. San je okamžitě rozpoznal, byli to jeho spolužáci. Neznal sice jejich jména, ale pamatoval si jejich tváře. Takže není jediný ve třídě, kdo je na stejné pohlaví?

Zatímco si to tam s nimi Wooyoung vyřizoval, tak je San lehce špehoval. Toho si všiml ale Jongho, uviděl totiž ve dveřích kousek něčí hlavy.

„Že ses nám nepochlubil kamaráde," začal Jongho. Wooyoung se na něj jen zmateně díval. Vůbec totiž nechápal, o co jde.
„No, ta tvoje návštěva nás tak trošku špehuje," pousmál se.
San se lekl a rychle se vrátil zpět na postel. Ale Wooyoung přišel do pokoje a vzal Sana za zápěstí, musel jít s nim. Šli ke dveřím Yunha a Jongha. Jongho se Wooyoungovi omluvil, protože si myslel, že tam má opět nějakou slečinku na hraní. Ano, přesně takový je Jung Wooyoung.