Hned jak jsem ji uviděla, věděla jsem, že si ji musím nechat. Nejdřív šla za mými sourozenci a pak ke mně. Pohladila mě. Potom se na něco zeptala mojí paničky a pomalu mě zvedla. Chvíli si mě chovala a pak na mne ukázala. S její maminkou se o něčem dlouho bavily a potom Lucka za tleskala a usmála se.
Uběhlo několik dní a někdo zazvonil. Počkat?.. Ten pach znám!.. To je Lucka! Přišla tentokrát s nějakým pánem. Asi to byl její tatínek. Přinesla i hračku. Byl to takový plyšový Krteček. Moc se mi líbil. Lucka si se mnou začala hrát. Bylo to skvělé! Věděla jsem, že si s ní budu rozumět.
Potom jsme šli všichni ven. Lucka měla na zemi položenou nějakou tašku. Nevěděla jsem co to je. Všichni mí sourozenci i s maminkou tam lezli, ale já jediná jsem tam nelezla. Potom na mne Lucka zavolala Tessy! Tessy. To je moje jméno.
Dala mne do té tašky a jeli jsme.
Přijeli jsme domů. Nádhera. Moc se mi tam líbilo. Ale několik prvních nocí mi bylo smutno. Po mamince, po sourozencích. Ale po dvou týdnech už to bylo dobré.
Každý den jsme spolu chodily na procházky, ale potom všichni někam odjeli a já jsem zůstala doma sama. Většinou, když jsem doma tak spím, takže jsem usnula.
Najednou slyším klíče. Mamka! Pojď! Pojď se mnou na procházku! Mami! Ale mamka byla smutná. Pak přišla u Lucka a šly jsme ba velkou procházku až ke splavu. Vedle cesty, po které jsme chodily, bydleli bezdomovci. Vždy, když kolem nich jdu, tak mě něco svědí v čumáčku a vrčím na ně.
