Uběhlo pár dní a Lucka mě naložila do auta. Já jsem si myslela, že jedeme na a cvičák, tak jsem se zaradovala. Ale pak jsem zjistila, že jedeme jinam.... VETERINA! To ne. Byli tam různí lidé v bílých pláštích. Strašně jsem se bála. Najednou mě Lucka vzala a položila na pult, ale já jsem se tak bála, že jsem se celá klepala a tiskla se na ni. Mamka přišla ke mně a podržela mě. Ten pán mi píchl injekci. Bolelo to jako čert. Nakonec mi dal piškot. Jeli jsme domů a jak jsme dojeli, tak jsem byla taková malátná a unavená. Taková jsem přece nikdy nebyla. Bylo to podivné....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
