Snamione together

1

Hermiona

Právě jsem seděla a brečela ve svém výklenku. Nedbala jsem na to že je mi zima. Pokaždé když mi je nejhůře tak si sem jdu sednout jenže dnes mi bylo víc než hrozně. Pohádala jsem se s Ronem kvůli tomu že on mi vyznal lásku jenže já jsem ji neopětovala. Řekl mi že ze mě bude stará panna, že nemám moc na výběr a vše  to završil tím že mi řekl, že s takovou mudlovskou šmejdkou by nikdo nic nechtěl mít. Což už jsem neunesla a tak jsem vyběhla z věže sem do výklenku. Slyšela jsem sice nějaký kroky, ale mě to bylo jedno.

Severus

Právě jsem šel svou obvyklou noční hlídku zda není nějaký student na chodbě. Když v tom jsem zaslechl pláč  který šel z výklenku. Zrychlil jsem tedy krok a zahlédl jsem tam Grangerovou.  "Slečno neměla by jste být náhodou v posteli? " Řekl jsem jí svým typickým chladným hlasem. Musel jsem ale uznat bylo to opravdu těžké když jsem si před týdnem přiznal že tu dívku miluji. A když jí tady tak vidím trhá my to srdce. Přistoupil jsem k ní blíž a odhrnul jí vlasy abych jí mohl vidět do obličeje. "Slečno Grangerová jste celá promrzlá pojďte za mnou" Pouze na mě koukla a kývla hlavou na znamení souhlasu. Celou cestu jsem šli potichu ani jednomu z nás to nevadilo naopak bylo to krásné ticho. Když jsme došli ke mě do kabinetu tak si to tu prohlížela. Přeci jen tu nebyla tak často jako jiní Nebelvíři. Nedal jsem jí prostor si to tu pořádně prohlédnout jelikož jsem pokračoval dál ke dveřím do mých soukromých komnat. Ona mě následovala a bez hůlkovou magií jsem rozhořel krb. "Dáte si čaj?"

pohled třetí osoby

"Ráda" Špitla Hermiona a koukala se do krbu.  Po chvilce k Hermioně dolevitoval šálek s čajem "děkuji" A napila se horkého nápoje. Severus si sedl vedle ní s šálkem čaje. "Slečno Grangerová co vás rozplakalo? A proč jste nebyla na koleji? " Hermiona na něj zvedla hlavu od šálku a řekla mu o hádce s Ronem...." Ron nemohl unést přes srdce to že miluji někoho jiného. A i když vím že má láska je neobětová tak mohu alespoň doufat " Ano Hermiona milovala Severuse Snapea a to celým svým srdcem. "Třeba je vaše láska opětována co vy víte? " " Má láska mi opravdu není obětována protože ten člověk se ke mně choval celý život jako ke kusu špinavého hadru" kdyby Hermiona věděla že muž sedící vedle ní chová také k ní lásku asi by tu teď neseděla jak hromádka neštěstí. "Třeba vás miluje co vy víte. Nemůžete si být nikdy jistá když mu to neřeknete. Věřte mi než bude pozdě." Hermiona na něj koukala jak na zjevení tyto slova od něj nečekala. Myslela si spíše že se jí vysměje do obličeje.

"Když já se bojím jeho reakce a hlavně jeho odmítnutí . Jeho odmítnutí se bojím nejvíce. Navíc nejsem schopna mu to říct slovy." Každým slovem se přibližovali a Severus byl tím kdo první....

Tak jo toto byla první kapitola doufám že se vám alespoň trošku líbila. Omlouvám se za gramatické chyby a podobný věci. co myslíte že Severus udělá?