TĚŠÍ MĚ... (Avengers actors)

2. PAPÍR S OTÁZKAMI A DIKTAFON

Další den je tady. Na to jak bývám dochvilná, dnes moc nestíhám. Naštěstí na domluvenou schůzku dorážím s pětiminutovým předstihem. Po chvilce dorazila i má "společnost".

"Krásný den slečno Johanssonová. Pane Rennere." kývla jsem směrem k Jermymu, který mi kývl nazpět. "Dobrý den i vám slečno Kůsová." odpověděla mi Scarlett.  "Můžeme začít?" zeptala jsem se a začala si připravovat papír s otázkami a diktafon. "Zajisté." opáčil Jeremy. Na to, že ho jakýsi časopis označil za herce s tváří ostříleného zabijáka, měl velice příjemný hlas.

Po spoustě zodpovězených otázkách jsem si sbalila věci a konečně se v klidu napila ze svého šálku kávy a oznámila jim: "Tak to bude vše. Rozhovor vyjde v příštím čísle. Chci jen abyste věděli, že mi bylo ctí." "Nám také, že Jeremy? A jinak, pokud by vám to nevadilo nemohli bychom si ve zbytku našeho rozhovoru a dále tykat?" "Nevadí mi to ani v nejmenším. Eva." "Scarlett." odpověděla mi. Náhle se vedle nás ozvalo: "Jeremy. Tedy pokud vám to ani u mě nevadí." "Vůbec ne Jeremy."

"Jinak, chtěl jsem se na něco zeptat." "No, prosím." pobídla jsem ho. "Kůsová tady není úplně typické příjmení. Asi nejsi úplně zdejší." Zarazila jsem se. O mé minulosti jsem se nebavila už dost dlouho. "No, otec byl Čech, matka Američanka, díky tomu mám i anglické střední jméno - Jade. Seznámili se na matčině výměnném pobytu v Čechách. Vzali se v roce 1975 a rok na to jsem se narodila. Vlastně jsem v Česku vyrůstala." vysvětlila jsem. "A co to, že jsi se vrátila sem?" zeptala se Scarlett. 

"No tak já to rovnou řeknu celý. V mých šesti měl otec autonehodu. Na místě mrtvý, tak zněla lékařská zpráva. S matkou jsem se vrátila do USA. Následovalo celkem  normální dětství a dospívání. Když jsme dokončovala vysokou, matka si našla nového chlapa. Byl to hajzl a kretén zároveň. S jeho příchodem jsme se s matkou začali hrozně hádat. Pak se zasnoubili a pro mě začalo ještě větší peklo. S matkou nám stačilo jen pár vteřin v jedné místnosti a mohli jsme se sežrat. Navíc pořád chtěla abych si vzala jeho příjmení a to já nechtěla. Z mých peněz, které jsem už našetřila a také těch co jsem zdědila po tátovi jsem si koupila byteček, odstěhovala se od matky a hned jak jsem dokončila školu, tak jsem s ní kompletně přerušila kontakty. Od té doby žiju jako novinářka sama na sebe, shodou náhod mám velký byt nedaleko odsud."

Hned jak jsem dokončila své vyprávění, pořádně jsem se opřela do opěradla křesla a koukla se do zdi. Neměla jsem moc dobrou minulost. "To je mi líto." položila mi ruku na koleno Scarlett. "To je v pohodě, člověk s zvykne." trochu smutně jsem na ni mrkla. V tu chvíli se ozval Jeremy: "Hele mám nápad, dnes večer jdeme s naší partou a svými doprovody, většinou známými na večeři. Já žádný nemám a protože jsi mi strašně sympatická, nechceš jít se mnou? Bude zábava a můžu ti zařídit rozhovor i s ostatními." "Půjdu velice ráda i bez těch rozhovorů. Nechci tahat práci do takových akcí." "Takže tě v půl osmé vyzvednu před tvým bytem. Takže jestli můžu poprosit o adresu a telefonní číslo?" "Jistě, tady to je. Taky si ho na tebe vezmu. Radši i na tebe Scarlett."

Po téhle velké výměně čísel se Jeremy zvedl a rozloučil se: "Takže domluveno. Tak zatím dámy, mám ještě něco na práci." a odkráčel. Já se taky chystala k odchodu když v tom mě Scarlett zastavila: "Počkej Evi, pokud máš čas nechceš zajít ještě na oběd? Nechci jít sama a s tebou se navíc tak hezky povídá." "Určitě, kam máme namířeno? zeptala jsem se s úsměvem. "Nedaleko je ta malá restaurace "Ghatinno", co zajít tam?" "Jo, to by bylo fajn. Tak jdeme."

Po výborném obědě a ještě lepší konverzaci se Scarlett najednou ozvala: "Víš Evi jsem celkem ráda, že jsi se tu tak najednou objevila." "Pročpak?" zeptala jsem se opravdu udiveně. Přeci jsem jen další novinářka, pro ně asi klasika. "No Jeremy jen tak lidi nepouští tak blízko k sobě. Mě si dost sympatická, to ano, ale Jeremy se drží spíš od lidí dál a tak mě včera překvapilo, že nám tak rychle domluvil tu schůzku. Pak jsem se ho na to ptala. Řekl mi, že ses mu zdála fajn, že jsi neřvala jako všichni ostatní a počkala jsi na to, až budeme procházet kolem. S tím souhlasím to ano, ale u něj to je nezvyk. Navíc teď tohle rychlý pozvání, to není jeho normální styl. Musíš mu být asi velice sympatická, možná i něco víc. Tak jen abys to věděla."

"Ach tak Scar, vidíš to mě nenapadlo.  Budu si dávat pozor na jakékoliv nekalé úmysly." Obě jsme se zasmáli a já pokračovala: "Je pravda, že to není obvyklé, ale ono to z něj někdy vyleze. Však si počkáme. A teď mám takovou malou otázku." "No povídej." pobídla mě Scarlett. "No jaký Dresscode je na té vaší večeři?" "Nejlepší budou nějaké šaty nebo sukně, ale spíš jednodušší modely. Jestli chceš můžu ti pomoc s výběrem." odpověděla mi. "Jo, to by bylo fajn. Půjdeš tedy ke mně? Vybereme něco pro mě na sebe a pak tě odvezu zpět sem. Domluveno?" "Domluveno."