TĚŠÍ MĚ... (Avengers actors)

3. PODRBÁNÍ ZA UŠIMA

Po odpoledni plném smíchu a vybírání šatů pro mě, jsme se Scarlett nasedly na mojí motorku a já ji odvezla zpět k hotelu. Skoro ihned jsem se vrátila k sobě, připravila se a čekala na smluvený čas a hlavně na Jeremyho.

Když přijel, byla jsem překvapená, neměl řidiče a řídil sám. Otevřel mi dveře a když jsem se v klidu usadila opět je za mnou zavřel. V klidu, téměř beze slov jsme přijeli až k menší, útulně vypadající, italské restauraci. "Prosím Evi." pomohl mi vystoupit z auta. "Díky Jeremy." kývla jsem na něj a "přijala" jeho rámě. Takto jsme vešli dovnitř, kde už nás číšník zavedl ke stolu s ostatními. Naštěstí jsme nebyli poslední, ale ani první. A naneštěstí tam před námi jako jediný byl RDJ. 

"Teda Rennere, nechceš mi něco říct." mrkl Robert na Jeremyho. "Tohle je Eva Kůsová. Novinářka." představil mě Jeremy a kývl mým směrem. "Ráda vás poznávám pane Downey." "Já vás také a pro vás Robert slečno." "Tak tedy pro vás Eva." usmála jsem se "Kdepak máte manželku, doprovod byl přeci dovolen, ne?" zeptala jsem se jen tak mimochodem. "Nestíhá, bohužel. Vlastně nikdo jiný než Jeremy doprovod neohlásil." "Ach tak." pokývla jsem směrem k Robertovi a pokračovala směrem k Jeremymu: "Jeremy, to si mě sem neměl vodit, nechci vám kazit atmosféru." "Ale nepovídej, nebudeš jí kazit, že Roberte?" otočil se k RDJovi. "Přesně, navíc na jeden doprovod jsem zapomněl, s tím si budeš rozumět určitě." usmál se na mě Robert a spiklenecky mrkl. "Jaký?" zeptala jsem se s nepředstíraným zájmem. "Přijde ještě Evans s Dodgerem, jeho psem. S ním se dá vydržet na rozdíl od Chrise." rozesmál se Robert.

"Řekl tady někdo naše jména?" ozval se najednou za mnou náš Kapitán Amerika. "Chrisi! Ahoj!" zvolal Robert. Vstal, aby Chrise obejmul a když se vracel kolem mě, utrousil: "A proto nikdy neříkej tohle jméno nahlas. Je jako klekánice, i když nechceš on se prostě objeví." a hlasitě se zasmál. To všechno samozřejmě Evans slyšel. "Ale Robe, to snad ne. Jinak ahoj Jeremy. Madam." kývl směrem ke mě. "Eva Kůsová..." "Novinářka a hlavně doprovod Rennera." skočil mi do řeči Robert, což jsem celkem ignorovala a už podávala ruku Chrisovi. "Velice mě těší pane Evansi." "Chris. Pro vás Chris." "Dobrá tedy. Eva." usmála jsem se. Byl od pohledu strašně milý.

V tu chvíli jsem ucítila tlak na nohou. Podívala jsem se dolů a spatřila psa opírajícího se o mě a koukajícího mi přímo do obličeje. "A ty musíš být Dodger. Taky mě těší." usmála jsem se a podrbala ho za ušima (toho psa samozřejmě, ne Evanse). Oba dva si sedli (ano, Dodger  umí sedět na stoličce u stolu - to víte pes hvězdy) a dali jsme se o závažném rozhovoru o jejich dalším pokračování u Avengers a Marvelu celkově. Netrvalo dlouho a přišli i všichni ostatní. Se všemi jsem se seznámila, potykala si a dalo by se říci, že i spřátelila se s nimi. 

Byli úžasní (i to jídlo nebylo špatné) a já, čím dál víc si uvědomovala, že se svým rolím neskutečně podobají. Downey byl prostě typický Stark, Evans se svou milostí a galantností kapitánovi taky podobal. Jeremy je nenapravitelný šprýmař a neustále vtipkoval. To by na Hawkeye zas tak nesedělo, ale oba dva používají velice podobný humor. Jen Chris Hemsworth a Scarlett nejsou tak vážní jako jejich postavy. To samé se dá říct o Samuelovi L. Jacksonovi. Je s ním ve skutečnosti větší sranda než si myslíte.

Ten příjemný večer se pomalu blížil ke konci a my se pomalu rozcházeli každý svým směrem. Jeremy mě samozřejmě odvezl domů kde jsme se rozloučili. "Byl to moc pěkný večer, ještě jednou děkuju za pozvání." usmál se a odpověděl mi: "Jo v pořádku, já děkuju, že si se mnou šla. Teď přes víkend moc nestíhám, ale v pondělí mám nedaleko vaší redakce focení ještě s Evansem a Scarlett. Tak jestli s námi potom nechceš zajít na oběd. Samozřejmě bych tě v redakci vyzvedl." "To je fajn nápad. Ráda půjdu. Tak tedy někdy kolem dvanácté?" "Nejspíš, tak se uvidíme. Zatím ahoj." "Ahoj." rozloučila jsem se a on odjel. Já odemkla a vešla do domu, chodbou a po schodem směrem k mému bytu. tam jsem se zula, umyla se a v pyžamu s telefonem v ruce si vlezla do postele. 

Skoro ihned jsem vytočila Scarlettino číslo. "Ahoj Evi." "Ahoj Scar. Neruším?" "Ne, vůbec. Povídej. Potřebuješ něco?" "Ne, kdepak, jen Jeremy mě pozval na oběd po vašem focení v pondělí, tak abys o tom věděla abych vám nějak kdyžtak nepřekážela." "Ne, to vůbec ne. Ty nepřekážíš. Ale tohe alespoň potvrzuje jednu moji super teorii." odpověděla mi tajemně. "Jakou?" "Že po tobě Renner dozajista jede!" vykřikla nadšeně. "Ale Scar, je to spíš kamarád, nic víc nechce." "No počkej, až se budete brát tak ti řeknu, že já to říkala." "Ale Scarlett." začali jsme se smát. Takhle jsme telefonovali asi ještě hodinu než jsme obě začali pociťovat únavu. "Tak dobrou a v pondělí se uvidíme." "Jasně, v pondělí. Dobrou." rozloučili jsme se, já zhasla lampičku a oddala se říši snů.