Síla lásky (TW) [Pozastaveno]

3. Vím, že tě bijí

Uběhlo několik dalších hodin. Ale já celou dobu nevnímala. Přemýšlela jsem.

Když skončila další hodina, vyšla jsem ze třídy. Všimla jsem si jeho, jak jde mým směrem. Připletla jsem se mezi žáky a tak mu utekla.

Teda až do té doby, dokud jsem o někoho nezakopla.

Silná ruka mě chytila za předloktí. Vyjekla jsem, protože to bylo přesně to místo, kam mě včera otec praštil poprvé.

On mě postavil a pustil mě. ,,Nechytil jsem tě za zápěstí, aby tě to nebolelo a tebe to stejně bolí. Ukaž mi to." Řekl a já si povzdechla a vyhrnula si rukáv.

,,Není to hezká modřina." Řekl a podíval se mi do očí.

,,Jsem Isaac." Dodal a usmál se. ,,Fajn." Řekla jsem a chtěla zmizet. ,,A ty?" Zeptal se. Zastavila jsem a otočila se na něj. ,,Nella." Odpověděla jsem a šla ke své skříňce.

,,Tak co?" Objevila se u mě znova Lydia. ,,Jsem Nella." Řekla jsem a vedle Lydie se najednou objevily dva kluci a Allison. ,,To jsou Scott a Stiles." Představila je Lydia.

Zaražený pohled jsem upřela na Isaaca, stojícího kus dál, kde jsem ho teď nechala.
,,Fajn....ráda vás poznávám. Já....jsem Nella. A teď mě prosím omluvte." Řekla jsem a vzdálila se od nich.

Šla jsem na hodinu. Isaac si sedl vedle mě. Cítila jsem, jak mě chytil jemně za ruku. Zvedl mi jí ze stolu a podíval se na rány, jak jsem se pořezala o Joshovu skleničku.
,,Bolí tě to?" Zeptal se. Ruku jsem mu vytrhla. ,,Ne, jsem imunní proti bolesti." Odsekla jsem sarkasticky.

Natočil si můj obličej k sobě a podíval se na natržený ret.
To už si nás všímal učitel. Odklonila jsem od Isaaca zrak a se zvoněním odešla.

Po škole jsem šla hned domů, ale měla jsem veliký strach, protože jsem ráno odešla bez udělání snídaně.

Konečně se mi povedlo klepající se rukou strčit klíč do zámku. Než jsem odemkla, z očí se mi začali řinout první slzy.
Otočila jsem klíčem a vešla do domu. Zabouchla jsem dveře a čelem stále ke dveřím čekala, kdy přijde bolest, jak mě někdo praští.

Po chvíli jsem skutečně uslyšela kroky mířící ke mě. Zatajila jsem dech a čekala.
Silná ruka mi obemknula zápěstí, až to zabolelo.
Josh mě trhnutím otočil čelem k sobě a bouchnul semnou o dveře.
Podívala jsem se do jeho očí, ze kterých sálal vztek.
,,Řekl jsem ti, že na mě ráno budeš čekat, to zaprvé. A za druhé, jsme se domlouvali, že budeš dělat snídani." Skoro až zavrčel a políbil mě....věděl, že to nesnáším a že mi tím ubližuje....psychicky.
Zkousl mi spodní ret.....přesně v místě, kde byl natržený. Vyjekla jsem bolestí a ucukla....natržený ret zabolel a Josh se usmál.

Pak se vedle něj objevil otec....Josh mi chytil ruce, abych se nemohla bránit. Slzy mi začali téct proudem.
Otec mi vrazil a ret začal znova krvácet.

Josh mě pustil a otcova silná ruka sevřela mé předloktí tak pevně, že se mi z toho skoro podlomily nohy, jak to bolelo.
Přitáhl si mě k sobě.
,,Budeš dělat, co ti řekneme a jestli ne, čeká tě trest!" Řekl naštvaně, doslova zuřil.

Josh mi znova chytil ruce a otec odešel. Zvedl mi ruku a podíval se na rány od jeho skleničky. Pak si tu ruku přitáhl blíž a bolavé místo mi olízl....taky věděl, že mi to vadí.
,,Joshy....přestaň, prosím." Zašeptala jsem. ,,Ani mě nehne." Zašeptal a usmál se.

Políbil mě na klíční kosti a já začala brečet ještě víc. Přehodil si mě přes rameno a vynesl po schodech nahoru.

Vešel semnou do svého pokoje a zamkl. Hodil mě na postel. ,,Nedělej to..." Znova jsem zašeptala, naposled.
Jen se usmál a přisál se mi na klíční kost, až jsem vyjekla, jak mě zároveň do klíční kosti kousl.

***

Otevřela jsem oči. Protáhla jsem se a posadila se. Všimla jsem si toho magora, ležícího vedle mě.

Znova jsem se vykašlala na Joshe a odešla z domu. Už mě to nebavilo. Vím, že zase dostanu trest, a je mi to asi už jedno.
Ale stejně jsem tam nechala toasty, aspoň to.....ale stejně bude Josh naštvanej, že jsem odešla bez něj.

Otevřela jsem skříňku. Znovu jsem si vytáhla zrcátko a podívala se na ret. Včera jak mě do toho rtů Josh kousl, to vypadalo ještě hůř. Podívala jsem se na předloktí, jak mě otec pevně držel. Taky žádná sláva....byla tam fialová modřina.

Uklidila jsem zrcátko, ale tentokrát už jsem slzy nezahnala. Začali mi stékat po tvářích....slzy zoufalství.

,,Jsi v pohodě?" Ozvalo se vedle mě a já sebou leknutím trhla a otočila se na....Isaaca. Rychle jsem od něj odklonila zrak a utřela si slzy. ,,Jo, nic mi není." Odpověděla jsem a zrak upřela do skříňky.
Chytil mě opatrně za ruku a podíval se na tu modřinu ze včerejška. Zamračil se.

Ruku jsem mu vytrhla a rychle se vydala na hodinu.
,,Ahoj, si v pohodě?" Zeptal se....Scott. ,,Jo, jsem." Přiměla jsem se k malému úsměvu. ,,Co se ti stalo?" Zeptal se a ukázal na můj ret. ,,Ale nic, to je v pohodě, fakt." Řekla jsem a vešla do třídy.

Ale Isaac mě asi nehodlal nechat na pokoji. Sedl si vedle mě. Tak moc jsem se snažila potlačit slzy, ale bylo to tak strašně těžké. Chtěla jsem se tady rozbrečet.....ale nemohla jsem.

Bolel mě ret, i ta modřina. Slzy mi netekly, ale pálili mě v očích.
Isaac mě znova pomalu chytil za ruku a upíral pohled na fialovou modřinu.
Najednou mě přestala bolet modřina i ret. Isaac mě pustil a odklonil ode mě zrak.

Šla jsem po skončení školy ke skříňce. ,,Vím, že tě doma bijí...." Objevil se u mě Isaac.
Po tvářích mi stekly slzy. Vyjela jsem po něm. ,,Můžeš toho už nechat?! Prostě si mě nevšímej! Je to můj život a mé starosti!" Zabouchla jsem skříňku a odešla.
Cestou jsem si setřela slzy.

Najednou mi přišla zpráva.....od Joshe. Jakmile jsem si to přečetla, pousmála jsem se. Jedou na asi na dvě hodiny pryč....prý něco nakoupit.

Pomalou chůzí jsem se vydala domů. Nechtěla jsem spěchat.

Došla jsem před dům a vytáhla klíče. Strčila jsem klíč do zámku, ale neotočila s ním. Jak dlouho ještě budu muset všechno tohle snášet? Až do osmnácti? To nezvládnu.

Už jsem chtěla otočit klíčem. ,,Tak tady bydlí nová dívka, která nastoupila na Beacon Hillskou střední." Prudce jsem se otočila.....Isaac.
________________

Po dlouhé době kapitola😉