Síla lásky (TW) [Pozastaveno]

4. Návštěva

,,Tys mě stalkoval?!" Vystartovala jsem po něm. ,,Ehm.... považuje se sledování spolužáka za stalking?" Zeptal se. ,,Ano!" Odsekla jsem naštvaně.

Otočila jsem klíčem a otevřela dveře. ,,Necháš mě tady? Za chvíli bude pršet." Ozval se Isaac. ,,Neměl jsi mě sledovat!" Vešla jsem do domu.
,,Nell.... za chvíli bude pršet." Ozval se znovu. Vešla jsem a ustoupila ode dveří. ,,Dělej." Zavrčela jsem a on se samolibě usmál a vešel. Zabouchla jsem dveře.

,,Přibližně za dvě hodiny se vrátí otec s bratrem, do té doby budeš pryč. Nenechám tě tady ani hodinu." Pověsila jsem mikinu na věšák.

,,Ty nemáš mámu?" Zeptal se nechápavě. ,,Nemám. Je mrtvá." Odpověděla jsem. ,,Moji rodiče jsou taky mrtvý. Vychovává mě opatrovník." Řekl.
Začala jsem přemýšlet. Zeptal se, kde mám mámu.... já nevím, kde nebo kdo, je moje pravá máma. Ale Isabella Vilsova, moje adoptivní máma, zemřela.

Vešla jsem do kuchyně a on mě následoval. Došla jsem k lince. ,,Chceš čaj nebo kafe?" Zeptala jsem se. ,,Asi kafe." Odpověděl a posadil se ke stolu.
Opřela jsem se o linku. Z neznámého důvodu mě začala bolet hlava.

Po chvíli jsem se posadila ke stolu a položila na něj dva hrnky.
,,Sere mě tě tvůj roztržený ret." Udivilo mě, že byl sprostej a naštvanej.

,,Odkud máš ty modřiny? Ten ret? A pořezanou ruku?" Zeptal se. ,,Nic ti do toho není." Odsekla jsem naštvaně a bouchla do stolu. Ale okamžitě jsem bolestně sykla a ruku stáhla k tělu. Modřina na zápěstí se ozvala.
,,Nell? V pohodě?" Zeptal se. ,,Jasně!" Zavrčela jsem naštvaně.

,,Proč se ti klepou ruce? To tě to tak bolí?" Zeptal se se starostí v hlase. Sklopila jsem pohled a nepatrně přikývla.
Ucítila jsem, že se pod stolem dotkl mé ruky. A najednou jakoby všechna bolest zmizela. Udiveně jsem se na něj podívala. Ale on uhnul pohledem a rychle vstal od stolu. ,,Kde je tady záchod?" Zeptal se. ,,Po schodech nahoru a doprava." Odpověděla jsem nechápavě a on odešel nahoru.

Jen jsem tam tak seděla a přemýšlela. Po chvíli seběhl schody.
,,S kým tady žiješ? Jen s bratrem a otcem?" Zeptal se. ,,Jo." Přikývla jsem. Ale přeměřil si mě podezíravým pohledem. Jakoby věděl, že jsem neřekla úplnou pravdu. A tak jsem si povzdechla a zahleděla se na zem.

,,Moje máma, Isabella Vilsova, měla syna. Ale chtěla i dceru. A tak si jí adoptovala." Zašeptala jsem takřka neslyšně. ,,Ten muž není tvůj otec a ten kluk není tvůj bratr?" Zeptal se.
,,Ale jo, je to můj otec.... ale adoptivní." Odpověděla jsem nevrle.
,,Ty jsi adaptovaná." Řekl zaraženě. ,,Ano! No a co?!" Vstala jsem od stolu a hrnky odnesla ke dřezu.

,,To tvůj otec tě bije?" Zeptal se a mé srdce vynechalo několik úderů. Otočila jsem se k němu čelem a zpražila ho pohledem.
,,Odejdi, Isaacu. Jdi pryč!" Zvýšila jsem hlas. ,,Venku neprší, takže vypadni!"

,,Proč?" Zeptal se. Rozešla jsem se k němu. ,,Protože tě tady nechci. Vypadni z mého domu! Hned!" Zastavila jsem u něj. Potom jsem do něj chtěl strčit na náznak, že tady vážně není vítanej, ale on mi ruku chytil. Bohužel přesně v místě modřiny. Sykla jsem a ustoupila od něj. Bolelo to. A jak jsem sykla, znovu mi praskl ret.

,,Jdi pryč." Zašeptala jsem a došla k lince pro kapesník. Otřela jsem si ret a otočila se. Nebyl tam.
Šla jsem do chodby. Stál u dveří a obouval se.

,,Abys věděla...." Otočil se na mě. ,,Zjistím, kdo z nich ti ubližuje. Musí to přestat." Řekl vážným tónem. ,,Ne. Nezjistíš nic. Nic ti do toho není." Do očí se mi nahrnuly slzy. V očích se mu mihla lítost a potom se ke mě rozešel. Když byl skoro u mě, ustoupila jsem o krok dozadu.

,,Já ti nic neudělám. Věř mi." Řekl a došel ke mě. Chtěl mě obejmout, ale já ustoupila. Ovšem nedošlo mi, že je zamnou zeď a bouchla se do loktu, přesně do modřiny. Znovu jsem sykla a on mě objal. Jeho silné paže kolem mě byly pevně omotané. A já se nebránila.
Znovu jsem cítila, jakoby bolest zmizela. Všechna bolest. Fyzická i psychická. Na chvíli to bylo všechno pryč.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči.
Po chvíli jsem se ale od něj prudce odtáhla. ,,Můžeš jít." Promluvila jsem a on si povzdechl a odešel. A bolest se začínala vracet. Jak to sakra udělal?! Proč když se mě dotkne, mizí bolest? Nebo je to jen výplod mé fantazie? Už sama nevím. Jsem ze všeho zmatená.

Dala jsem si něco k jídlu. Potom jsem šla do pokoje a na notebooku si pustila film. Než přijel otec s Joshem, ještě jsem se stihla umýt a dokoukat ten film.
Potom už se ozvalo skřípání pneumatik na příjezdové cestě. Oba měli dole přichystanou večeři, kterou jsem ohřála chvíli po tom, co jsem se umyla.

Ozvaly se kroky na schodech. Do pokoje bez vyzvání vešel Josh. Zvedla jsem pohled od učebnice.
,,Co děláš?" Zeptal se. ,,Chemii. Zítra píšu test." Odpověděla jsem a zrak vrátila do učebnice.

Došel k posteli a posadil se na ní. Cukla jsem sebou a odsunula se od něj. Pohled plný strachu, jsem zvedla k jeho očím. Zvedl ruku a já prudce ucukla.
,,Nic ti nechci udělat." Řekl, ale já mu nevěřila. A nebylo proč se tomu divit.

Ucítila jsem z něj alkohol. Když toho nevypil moc, choval se slušněji, než za střízliva. Naopak když ho v sobě má hodně, chová se jako ještě větší kretén, než normálně. Ale momentálně v sobě měl evidentně alkoholu malé množství.

,,Co chceš?" Zeptala jsem se nevrle. Přejel mě pohledem. ,,Nic." Odpověděl a vstal. Vytáhl něco z kapsy a hodil to na postel. ,,Třeba se ti to bude hodit." Řekl a já nemohla uvěřit, že na posteli vedle mě, leží sluchátka.
,,Počkej až zítra nebudu trochu mimo kvůli alkoholu. To bude sranda." Uchechtl se a mířil ke dveřím.

,,Zase se budeš chovat jako idiot." Zkonstatovala jsem a vrátila pohled do učebnice. Ani jsem nezaznamenala, že se vrátil k posteli. Zvedla jsem k němu zrak až potom, co se jeho ruka dotkla mé tváře a já ucítila štípnutí. Ten kretén mi dal facku!

,,Neotvírej si na mě hubu, zlato. Nebo mě nasereš." Dodal a odešel.
Vzala jsem sluchátka do rukou a chystala se je roztrhnout, protože mi je dal on. Ale potom jsem si to rozmyslela. Přece jenom, za sluchátka budu neuvěřitelně ráda, když půjdu do školy a ze školy.
__________________
Vím, že dlouho nebyla kapitola a omlouvám se za to.... sama doufám, že se mi podaří něco vymyslet, a že teď budou kapitoly vycházet častěji❤️