Imprisonment (FF TMR)

XI.

,,Miluju tě."

Kayla vstala ještě dříve, než je zvykem, aby si mohla dát pořádnou sprchu.

Nechtěla, aby jí tam kdokoliv vpadl a viděl ji nahou. Mohla si říct, aby jí třeba Newt hlídal dveře, ale také nechtěla zavazet ostatním, kdyby potřebovali, takže chodila brzy ráno.

Potichu se dostala ze svého pokoje společně se svými čistými věcmi a rychle došla do sprch.

Bylo jí příjemné, když cítila dotek malých kapek vody, které na ni dopadali.

Nejdříve na sebe pustila studenou studenou vodu, aby se trochu probudila a poté teplou. Zády

Kayla se opřela o stěnu a zavřela oči. Přišlo jí to také uklidňující.

Po delší chvíli vodu zastavila, oblékla si čisté oblečení a vyrazila si přichystat něco ke snídani a také svačinu do labyrintu.

Sice byla ještě trošku unavená, ale prostě si musela kvůli sprše přivstal.

,,Dobré ráno." Pozdravila ostatní běžce, když se objevili v jídelně.

,,Jak můžeš být tak brzo vzhůru a nebýt skoro unavená?" Zeptal se Kayly ospalí Minho.

,,Jestli se chci vysprchovat bez toho, aby mi tam někdo vlezl, musím si přivstat a nejsem tak unavená, protože jsem na sebe pustila i studenou vodu." Odpověděla mu stručně.

,,Můžeme?" Zeptal se Minho, když už stáli před otevřenou bránou. ,,Jasně že jo." Odpověděla Kayla a společně se rozběhli do labyrintu.

Běželi vedle sebe a Kayla se naštěstí nikdy nespletla.

Po čtyřech hodinách si dali pauzu a Kayla se hned posadila na studenou podlahu.

Minho se připravoval, že něco řekne, ale Kayla ho přerušila. ,,Jestli chceš zase řešit jak to mám s Newtem tak tě uškrtím." ,,Ale no tak. Proč to nechceš řešit?" ,,Protože není co. Stejně mě má rád jen jako kamarádku." Řekla a znovu se rozběhla.

,,To není pravda." Řekl, když ji doběhl. ,,Proč myslíš?" ,,Protože jsem to slyšel. Chtěl jsem to nechat plynout a nechat to na tobě, kdy mu to řekneš. Ale už nemůžu, takže ti to řeknu takhle. 

On tě miluje a já to vím, protože jsem se bavil s Albym a ten se bavil s Newtem. Takže hned co vyjdeme z labyrintu se najíš a půjdeš mu to říct sama, nebo tě tam dotáhnu a řeknu to za tebe."

Kayla na něj vytřeštila oči a zabrzdila. Opravdu ji Newt miloval. Myslela si, že je to nemožné.

,,Myslíš to vážně?" ,,Smrtelně. Takže mu to řekneš?" ,,Fajn. Jen doufám, že mi nelzeš jen proto, abych mu to řekla."

Povzdechla si a znovu vyrazili.

,,Chci ti něco říct. Před třemi dny se mi zdál další sen." Řekla. ,,V tom snu jsem řekla jednu větu, na kterou často myslím." ,,Jakou?" ,,A pamatuj Thomasi, zlosin není dobrý." ,,Víš co to znamená nebo proč si řekla zrovna tohle?" ,,Bohužel ano." ,,A proč jsi to teda řekla?" ,,Řeknu ti to, ale nech mě domluvit." Přikývl ,,V před posledním snu jsem se dozvěděla, že jsem pracovala pro ty, co vás sem poslali a poslal vás sem právě zlosin. A v tom posledním jsem se dozvěděla, proč mě sem taky poslali, i když jsem pro ně pracovala." ,,Proč." Zeptal se hned a v jeho očích se střídal hněv, zklamání a smutek.

,,Protože jsem je zradila. Otočila jsem se proti nim a to že mě sem poslali má být trest za zradu." 

Kayla se na něj podívala a čekala, co řekne. Nechtěla to před ním tajit. Byl to její kamarád a zasloužil si to vědět.

,,Takže jsi pracovala pro ty, kteří nás sem zavřeli?" ,,Ano." Zašeptala.

Dál už se o tom nebavili a Kayla mohla říct, že na ni byl naštvaný. Nepromluvil už vůbec a mrzelo jí to.

,,Kaylo, počkej." Řekl Minho, když už odcházela na večeři po tom, co zakreslila mapu. 

Otočila se a čekala co řekne. Nic neřekl, ale objal ji. ,,Promiň" ,,Za co? To já se omlouvám. Možná jsem ti to měla říct dřív." ,,To je v pořádku. Nevadí mi to." ,,Co přesně?" ,,Že jsi pro ně pracovala. Vždyť je to minulost. Teď jsi tady a jsi jedna z nás." ,,Děkuju." Řekla a tentokrát objala ona jeho.

,,Nemáš zač. A teď už pojď na večeři, mám hlad." Kayla se musela zasmát.

,,A ty potřebuješ nabrat sílu a promyslet si, co řekneš Newtovi." Dodal.

Došli do jídelny a zamířili si to k Pánvičkovi. ,,Ahoj, Pánvičko. Co máme dneska k večeři?" ,,Ahoj. Je kaše, bylo by i maso, ale to jsem omylem spálil." Odpověděl.

,,A já se těšil, že budu mít aspoň pořádnou večeři, když už musím běhat v labyrintu." Řekl Minho. ,,Lepší než nic." Řekla mu Kayla a vzala si svůj talíř, se kterým se vydala k ostatním a Minha nechala někde za sebou.

Přišla a posadila se vedle Newta.

,,Ahoj. Tak co jaký jste měli den?" ,,Poprvé za celou dobu, co tady jsme, sem musel udělat více jak pět stehů." Odpověděl Jeff. ,,Nějaký porcovač?" ,,Jo." ,,A co ty Chucku? Co jsi zkoušel za práce?" ,,Porcovače, stavitele a pomáhal jsem Pánvičkovi v kuchyni." ,,A jak ti to šlo?"

,,První dvě mi moc nešli a u Pánvičky jsem si vedl docela dobře." ,,Pojem moc nešli, není moc správný." Řekl Newt. ,,Proč?" ,,Protože kvůli Chuckovi musel Jeff dělat sedm stehů. Víc jak u tebe."

,,Newte potřebuju ti potom něco říct. Mohl by jsi po večeři dojít na to naše místo?" ,,Jo" Odpověděl jednoduše.

Kayla se podívala na Minha, který se na ni sladce usmál.

Usmála se na něj zpět a kopla ho pod stolem.

,,Au." ,,Copak se děje?" Zeptala se naschvál a pro změnu se usmívala ona. ,,Ale nic, jen jsem se praštil nohou o stůl." Řekl a zamračil se na Kaylu.

,,Příště ho kopni víc bude sranda." Zašeptal jí Chuck do ucha, protože to viděl.

,,Ráda bych, ale nechci skončit na noc v díře." Odpověděla mu.

Kayla se snažila jíst co nejdéle a přemýšlela, co Newtovi řekne, protože k němu nemohla jen tak přijít a rovnou ho políbit.

Z jídelny nakonec odcházela jako poslední a byla velmi nervózní.

Vešla do lesa, který byl večer o hodně tmavší jak ve dne.

Procházela okolo stromů a dávala pozor na každý kámen, větev, či kořen, o který by mohla zakopnout.

Už z dálky si mohla všimnout Newta, který na ni trpělivě čekal a opíral se o strom.

Stoupla si blízko něj a odkašlala si. Lekl se a rychle se na ni otočil.

,,Promiň nechtěla jsem tě vyděsit." ,,Dobrý. Tak co potřebuješ." ,,Chci ti něco říct. Já-"

Nemohla najít na správná slova. Ve své ruce mačkala rukáv mikiny a pořád přemýšlela.

,,Víš já-" Zase se zasekla v půlce věty. 

Určitě si pamatujete, jak přemýšlela nad tím, že k němu nemůže jen tak přijít a políbit ho, jenže přesně tohle nakonec udělala.

Přistoupila k němu a jemně ho políbila. Pomalu se odtáhla a čekala na jeho reakci

Chvilinku na ni koukal, ale pak se vzpamatoval a přitáhl si ji zpět do polibku. Tentokrát trval déle.

Za zátylek si ho přitáhla ještě blíž a Newt položil jednu ruku na její tvář a druhou na pas. 

Nakonec se odtáhli a dívali si vzájemně do očí

Konečně měla odvahu vyslovit ta dvě slova, která toužila říct, ale byla srab.

,,Miluju tě." ,,Miluju tě." Usmála se a opřela si čelo o to jeho.

O chvíli později šli ruku v ruce do dvora, kde se zastavili před jejich pokoji.

Newt jí dal poslední malý polibek a potom každý s úsměvem vlezl do svého pokoje.