Rozhovory s autory (trochu jinak) 🚫

Milovnice renesance DebbyNellAbalone

Tentokrát je tu dlouhý rozhovor (opravdu dlouhý, má skoro tři tisíce slov ":D) s DebbyNellAbalone , což je naprosto skvělá holčina. (:

Upozorňuji čtenáře, že se zde vyskytují spoilery k určitým knihám (Hamlet, trilogie Havraní kruhy), konkrétně v odpovědích na otázky číslo 1 a 3. (:

1. Jaká kniha, kterou jsi kdy přečetla, skončila špatně a ty jsi s daným zakončením nesouhlasila? Co bys v ději změnila, aby tak nedopadla? (:

Aj, první otázka a hned tak zapeklitá :D. No... když nad tím přemýšlím, nečetla jsem moc knih, které by končily vyloženě špatně, v tuto chvíli mě napadají pouze Shakespearovy tragédie. Z nich nepokrytě miluju Hamleta (nečekám, že to moc lidí pochopí:)) a ten závěr, kdy zemře, mě neuvěřitelně deptá. A jak bych to změnila? Nejspíš by v první řadě nesměla umřít Ofélie, dala by se s Hamletem dohromady, zorganizovali by odboj proti králi, porazili by ho a Hamlet se ve vší slávě ujal vlády... (eh, fantazíruju). Ale to už by ta hra nebyla tak fascinující, ztratilo by to hloubku, myslím. Abych se vrátila do dnešní doby, tak ještě jako příklad knihy se špatným koncem, kterou jsem četla, můžu uvést Alianci (3. díl Divergence), ale tady bohužel musím se zakončením souhlasit - Tris si tím svým riskováním neustále koledovala, chtě nechtě tak jeden z jejích velkomyslných činů musel dopadnout.

2. Tvou lásku k Hamletovi úplně chápu, je to úžasné dílo. <3 Představ si, že jsi autor dané knihy (a žiješ, pokud je autor již mrtvý) a někdo ti napíše, že takovýhle konec knihu zkazil. Co bys tomu člověku odpověděla? (:

Jsem ráda, že nejsem sama. Hm, především bych si za svým dílem stála. Nepokoušela bych se nějak sáhodlouze obhajovat, proč jsem to zakončila tak, jak jsem to zakončila, ale pokusila se tomu člověku vysvětlit, že cítím, že to tak prostě skončit má. A pokud se mu to nelíbí, ať si třeba zkusí napsat podobný příběh, který končí podle jeho představ.

3. Je naopak nějaká kniha, u které ti nesedí dobrý konec? Jak by podle tebe měla dopadnout?

Severská fantasy trilogie Havraní kruhy (Ódinovo dítě, Plíseň, Síla), konkrétně poslední díl. Ne že bych tuto sérii nedoporučila, naopak, milovníkům severské mytologie a "trochu jiné" fantasy doporučuji vřele, ale to zakončení Síly mi tam přišlo takové násilím vsazené. Osvětlení pro ty, kteří knihu neznají: hlavní hrdinka Hirka od prvního dílu miluje Rimeho. V cestě k naplnění jejich vztahu však stojí velké překážky. Rasové předsudky (chápejte v rámci fantasy - zatímco on je aetling, tedy bytost s ocasem podobná lidem, ona je obyčejný člověk, kterého se v Rimeho světě obávají a pronásledují ji), mocenské konflikty, nemluvě o cestování mezi světy a hledání rovnováhy mezi nimi. Již od druhého dílu jsem byla přesvědčená a tak nějak i smířená s tím, že jejich láska takovou tíhu neustojí a nebude jim prostě přáno. Proto mi přišlo nepřirozené, když jejich vztah nakonec dopadl až příliš dobře. Autorce bych doporučila, aby mně jako čtenáři dala příležitost dojít k logickému závěru, že Hirka a Rime mají naději, nevykreslovat situaci tak černě. Kdyby to ale bylo zcela na mně, závěr bych úplně změnila, udělala ho znepokojivější. Například bych Rimeho nechala ve finální bitvě skutečně zemřít (pardon, je to super postava, já vím) nebo je definitivně rozdělila nějakou propastí mezi světy, kterou nelze překlenout, dejme tomu uzavřít havraní kruhy pro bezpečí všech. Ta oběť by za to určitě stála. Možná to zní celé příliš drsně, ale chtěla bych si jednou přečíst nějakou fajn fantasy, na jejímž konci bych si mohla trochu pobrečet.

4. Teď zabrousím trošku do starší literatury. Co si myslíš o literatuře českého realismu? (Máj, Babička, Povídky Malostranské, Hřbitovní kvítí atd.) Myslíš si, že se české knihy dané doby vyrovnají jiným dílům z období realismu? (Zločin a trest, Vojna a mír, Revizor atd.) Jaký máš názor na realismus v literatuře obecně?