Pohled Light
Ze svého úkrytu v keři jsem pozorovala Alfa samce. Štěkal na ty zlé lidi a vyhýbal se jejich pokusů o chycení. Zamračila jsem se. Všechny instinkty mi radily zůstat schovaná dokud neodejdou, ale já ho musela zachránit. Rozeběhla jsem se a zuřivým štěkotem provokovala nepřátele.
Ti se rozdělili. Jeden honil Alfu, druhý mě.
Uhýbala jsem, když najednou mě zasáhl. Tyč mě práskla jako bič a já zakňučela bolestí. Za pár malých okamžiků jsem měla smyčku kolem krku pevně utaženou. Zakňučela jsem ještě hlasitěji a vzpírala se.
,,Nech už tu dogu, máme tady nějakého ovčáka." Řekl ten, co mě chytil a zlomyslně se usmál. Hned jak se ten druhý člověk kouknul, Alfa samec na něj skočil a trhal.
Postupně všichni psi vyběhli ze svých úkrtyů a vrhli se na ně. Lidé okolo pištěli, křičeli a utíkali.
Když nepřítel tyč pustil, couvla jsem dozadu a dívala se do změti chlupů a lesknoucích se tesáků. Trochu krve tam bylo, ale hlavně u zuřivého Alfy, který si vybíjel všechen vztek.
Najednou jsem zahlédla Alfa samici, která jen tak seděla kousek od psů a nervózně sledovala okolí.
,,Psi a feny, musíme jít. Dřív nebo později přijede doopravdy odchytová služba. Přijede vždy, když si tohle dovolíme." promluvila nahlas na všechny. Psi zvedli hlavy, jen Alfa samec ještě trhal. Ten člověk měl zakrvácené rameno a ošklivě okousaný prsty, dlaně a zápěstí. Jinné velké zranění neměl. Jak dlouho tam ještě bude?
,,Alfo, okamžitě toho nech." zavrčela Arydy. ,,Čím déle tady budeme, tím větší nebezpečí nám hrozí." nachvíli se odmlčela.
Alfa zvedl hlavu. ,,Smečko, zamnou!" Vyštěkl a rozeběhl se do jedné úzké uličky. Lidí tam bylo málo, ani jsem se nedivila. Byla tmavá a špinavá. Jak jsem běžela, zamnou sebou házela tyč, kterou jsem pořád měla kolem krku. Alfa samec zastavil. ,,Smečko, tady budeme chránění před větrem. O ulici dál jsou další odpadní krabice a za ní je hlavní ulice, kde bude určitě hodně lidí. Tohle je náš nový domov."
Já překvapeně trhla hlavou. ,,Domov?" Podlaha byla z kamenných dlaždiček a nikde žádný úkryt, žádná popelnice.
,,Kde budou doupata?"
,,To nemyslíte vážně!"
,,Je to tady ošklivý!"
Ozývaly se štěkoty překvapených psů.
,,Ticho!" zaštěkala ostře Arydy a podívala se na Alfa samce.
,,Jestli se vám tento domov nelíbí, vraťte se tam kde jsme byli - foukal tam silný vítr, který se nám zakusoval do srsti, bylo tam také dost sněhu a skoro žádný člověk." Odfrkl si Mech. ,,Nebo začněte něco dělat, a třeba si sem něco nanoste. Něco, co vás bude chránit, něco do čeho si můžete lehnout nebo něco, co vás zahřeje. Je mi to jedno. Ale každý bude za Temného psa spát!"
Já tiše zavrčela. Radši si půjdu něco vyžebrat. Rozeběhla jsem se do hlavní ulice.
Za pár okamžiků jsem zahlédla dítě s matkou, jak olizují zmrzlé napodobeniny kopečků v chutném kornoutu. Olízla jsem se. Moc dobře jsem věděla, jak to chutná. Přišla jsem tedy k nim a udělala na ně roztomilé psí oči.
Chlapec neváhal a utrhl mi kus kornoutu, na kterém kousíček kopečku zůstal. Zakřupal mi v zubech a spolkla jsem ho jako nic. Chutnalo to sladce, a bylo to růžové.
Jeho matka mu dala malý pohlavek a zvedla malou placatou věc a přiložila si jí k uchu. Já si toho nevšímala, a vzala si od dítěte další kus, který mi nabízel. Ucítila jsem bolest v zubech, když se dotkli zmrzlého pozůstatku kopečku. Trhla jsem sebou, ale nebylo to bolestí. Zamnou byli ti zlí lidé, co honili mě s Alfou a popadli tyč se smyčkou, kterou jsem doteď smýkala zasebou.Vím, dlouho nevyšla nová kapitola, takže se omlouvám. Doufám, že vám to nevadí.
A co, myslíte si, že se Light zachrání? Že přežije? A chcete pokračování brzy?
Jinak, jaká postava se vám zatím líbí nejvíc?Budu ráda za každý hlas, komentář i opravu. Jasmi.