Light
Vrhla se proti mřížím, které jí bránili v útěku. Ledový kov svírala v čelsitech a zoufale se ho snažila ohnout. V tlamě se jí akorát ozvala pronikavá bolest. Škrábala o tvrdou podlahu ale nešla rozhrabat. Byla uvězněná v černé dodávce.
Vedle její klece seděl ještě nějaký pes, ale neviděla mu do tváře. Byl štíhlý a se skloněnou hlavou se díval do země. Jeho silná ramena byla napnutá a měl ohrnuté pysky. Plandavé uši mu spadali do očí a svůj huňatý ocas měl zježený stejně jako šedá srst podél páteře. Slabě vrčel na dvířka vlastní klece.
Dodávka najednou zastavila. Light zaslechla zvenčí kroky a zadní dveře dodávky se otevřeli.
Pocítila strach a srst se jí zježila. Začala vrčet a štěkat na člověka, který vstoupil. Já jsem Light, neohrožená pouliční fena. Nikdo mě neporazí bez boje!
I tak stáhla ocas mezi tlapy a couvla, ale ucítila kovový chlad na své zadnici. Neměla jak ani kam utéct. Pes vedle začal tiše kňučet, jako nějaké štěně které se příliš vzdálilo od své maminky, ale škubal rozzuřeně pysky.
Člověk popadl její i vedlejší klec, a nesl je na místo, o kterém už Light slyšela. A ne jednou. Laboratoř.
Ve smečce
Linzy ztuhla se strachem v očích. Light? V laboratoři? Nikdo si nedovolil nic vyštěknout, bylo jen napjaté ticho. Arydy ticho narušila vytřepáním prachu ze své krátké srsti. Elegantně obešla Osseuse, který se žalostně díval do země. Olízla mu ucho a postavila se k dřevěnému vysokému plotu vedle Alfy Mecha.
Všichni k nim zvedli hlavy. Někteří měli stažený ocas mezi tlapami, jiní nastražené uši. Ulicí panovalo napětí.
,,Naší fenu, velmi zdatnou bojovnici Light unesli. Lidé už jsou pro nás dlouhou dobu hrozbou. Ztrátu, kterou jsme dnes utrpěli musíme uctít. Light bude navždy v našich srdcích, budeme si jí pamatovat, vždy když napadne sníh, vždy když dojde k boji, vždy když spatříme černou dodávku a její příběh se bude vyprávět dokud město bude stát." odříkal Mech žalostně. Už se chystal zvednout hlavu a zavýt, ale přerušil ho slabý hlásek. ,,Light není mjtvá! Tohle není spjávné!" byl to Arty, nejmladší člen smečky, štěně Belly a Smaragda. Bella mu jednu loupla tlapou. ,,Arty, mlč..." řekla a vyslala omluvný pohled směrem k Alfovi.
,,Ne, Light žije, a my jí mušíme zachjánit! Je jedňa z nás!"
Mech vycenil zuby a Bella sebou trhla. ,,Ticho štěně! Jestli se chceš podívat za ní, tak klidně běž. Pak možná pochopíš, proč už se nikdy nevrátí." chvíli se na sebe vražedně dívali. Potom Mech vstal a olízl si pysky. Už zase se hádá se štěnětem... Pomyslela si Linzy, a věděla že to samé si právě Mech uvědomil také.
Osseus hluboce zavrčel a postavil se ke štěněti. ,,Já Light zachráním. Je mi jedno jestli půjdete semnou, nebo ne. Ale přísahám, že Light přivedu." zvedl hrdě hlavu. Mech se pobaveně ušklíbl: ,,Blázne, tak si jdi. Nikomu chybět nebudeš."
Linzy, velká bílá huňatá fena se zvedla. ,,Jdu také." ani se nepodívala na Alfu a sedla si k nim. Po chvíli přiběhla i Lištička, Blesk a Dodilas. Okamžitě se zvětšila naděje, že Light přivedou.
Alfa se prudce otočil. ,,Co to má znamenat!?" vyštěkl. Musel se jistě hodně ovládat, aby někomu neurafl ucho.
Arydy se k němu přitiskla, aby ho uklidnila a pak se podívala na odvážlivce. Pomalu přikývla. ,,Dobrá, můžete vaší kamarádku zachránit, ale pokud budete potřebovat naší pomoc, my už tady nebudeme," odmlčela se ,,s Alfou to už plánujeme déle. Odejdeme z města do divočiny." narovnala se a rozhlédla se po psech, kteří zůstanou se smečkou. Byli to jen Mech, Smaragd, Bella, Humprey a štěně Bouřka.
Bella se natáhla po Artym, ale Blesk jí v tom zabránil. ,,Bude to náš malý hrdina. To on přiměl smečku něco s tím udělat. Půjde s námi." své matce olízl čenich na rozloučenou, a společně s Artym se rozeběhl za odcházející skupinou.
