Claire

24 3 0
                                    

Běžela jsem lesem a únavou jsem už ani neviděla na cestu. Věděla jsem, že jestli ještě chvíli poběžím, tak jistojistě omdlím. Hlavně nesmím zastavit. Problém ale byl, že jsem za sebou pořád slyšela kroky svého pronásledovatele. A ozývaly se blíž a blíž. Věděla jsem, že se setkání nevyhnu a tak jsem začala zpomalovat. Snad do té doby načerpám trochu síly a on mě nazastihne nepřipravenou.

Zaujala jsem takový bojový postoj, jaký mi moje zranění a vyčerpání dovolovali. Věděla jsem, že nemám žádnou šanci. Neměla jsem ani zbraň. A vsadila bych se, že na mě Železný pán pošle svého nejlepšího muže. Naštěstí právě jeho armáda oblehá sousední zemi, jinak by proti mě určitě poslal celou armádu. Ale i tak na mě bude v mém špatném stavu jeden voják moc. Ale vzdát se nehodlám!

Za mnou se ozvalo zapraskání větviček a já se bleskově otočila. Stál tam chlap jako hora, který mě propaloval nenávistným pohledem. Pochopitelně. Nutila jsem ho přece běžet pěkný kus cesty.

,,Tak co květinko. Už tě to utíkání přes les přestalo bavit, nebo ses rozhodla, že se vrátíš zpátky ke svému pánovi." Zeptal se mě voják s pohrdavým úsměvem. Věděl stejně dobře jako já, že proti němu nemám šanci. Já mu však ukážu, že se nevzdám jen tak. ,,Rozhodně bych radši běžela až na konec světa, než abych se dobrovolně vrátila." odpověděla jsem pohotově. On se však jen zasmál. ,, Pochybuju, že bys ještě něco uběhla. Vypadáš, jako bys měla na místě umřít. " Bezva. Takže mě prokoukl. Doufala jsem, že alespoň na venek vypadám v pohodě.

,,I kdyby, tak co!" Vypálila jsem zoufale. ,, Aspoň někomu slepě nesloužím jako ty! Žiju totiž svůj život a nikdo mi nemusí diktovat, co mám dělat." snažila jsem se přejít do útoku.

Bohužel, na něj to očividně neplatilo. Zasmál se a zaútočil. Začala jsem se bránit zuby nehty. A to doslova. Kopala jsem do něj a bouchala, ale dopadlo by stejně, kdybych nedělala vůbec nic.

Zblízka vypadal ještě hrozivěji. Měřil nejmíň o půl metru víc a vážil víc alespoň o padesát kilo. Jednoduše mě popadl, snažil se mi zabránit v pohybu a vyrazil směrem hrad. Já se ale nevzdávala. Jelikož si mě přehodil přes rameno, tak jsem se ho snažila udeřit do hlavy. Většinou můj pokus zkončil fiaskem, ale v jednu chvíli se mi podařilo ho praštit větví stromu, vedle kterého procházel, tak šikovně, že mě upustil na zem.

Rychle jsem se rozběhla opačným směrem a doufala, že ho moje rána alespoň trochu zranila a on mě chvíli nechá na pokoji. Jelikož se za mnou nezačaly ozývat kroky, rychle jsem se otočila.

Voják se právě zvedal na nohy a z jeho očí čišela ještě větší nenávist. Zatím mě neviděl, jelikož jsem vykukovala zpoza větví jednoho smrku. Chvíli se bezradně otáčel a pak se vydal pomalým krokem mým směrem.

Protože na něm bylo vidět, že mě ještě nevidí, tak jsem použila starý trik. Sebrala jsem ze země šišku a hodila ji směrem ode mě. Naštěstí se nachytal. Bleskurychle se otočil a začal utíkat špatným směrem. Já ještě chvíli počkala než bude alespoň trochu daleko a pak se rozběhla dál.

...

Po chvíli únavného běhu jsem si dopřála alespoň krátkou přestávku. S uspokojením jsem zaznamenala, že se za mnou neozývají žádné cizí kroky. Spadl mi velký kámen že srdce. Jelikož se začalo rozednívat, tak jsem si uvědomila, že by bylo bezpečnější, kdybych si šla zdřímnout. Někdo by mě mohl uvidět a já opravdu netoužím, aby rychle běžel říci pánovi Železné země, kde se pravděpodobně nacházím a jakým směrem se ubírám.

Zalezla jsem si do křoví, které vypadalo, jako že dobře kreje a nechala jsem konečně svá víčka zavřít. Spánek se dostavil okamžitě.

__________

Ahoj.
1. Kapitola byla úspěšně napsaná a jsem potěšeně zjistila, že to psaní začíná opravdu bavit.

Byla bych opravdu moc ráda, kdybyste mi do komentářů napsali nějaké připomínky, nebo mě upozornili na chyby.

Taky bych byla ráda, kdybyste tam napsali jestli cenu to psát. Jestli teď tušíte, že to bude naprosto hrozné (nebo že to je) PROSÍM napište mi to tam.

A i kdyby jste mi nechtěli napsat nic z výše uvedených věcí, Rozhodně mi tam cokoli napište. Uděláte mi hroznou radost. (Stačí i "ahoj" nebo "Jak se máš")

😁

Jinak moc díky, že to čtete.

Betysek4

Sněhobílá dívkaKde žijí příběhy. Začni objevovat