Proměny

~1~

Od oněch událostí už uplynul rok. Když si pročítám Elizabethin deník, mám pocit že se to nikdy nestalo. Možná to byl jenom sen. Možná to měl být jenom sen.

Někdy přemýšlím, co si o tom všem myslí její kůň(je to to pořád Elizabethin kůň a vždycky bude). Protože koně jsou citlivější a chapavější, než si vůbec dokážeme představit.A hlavně mají duši. Hlubokou citlivou duši. A obrovskou schopnost milovat.

Když jsem v loni létě odpověděla na nevínný inzerát v časopise, neuměla jsem si vůbec představit, jak to všechno dopadne. Stalo tam:„Hledá se bezpečný a milující domov pro sedmileteho hnědáka. Skvělá povaha"
V té době jsem se snažila najít koně,na kterého bych se mohla spolehnout. Rozumného, bezpečného koně. Proto jsem se rozhodla zavolat na číslo, které bylo v inzerátu uvedené, a zjistit víc. Když jsem s Elizabeth Gatesovou mluvila, ještě jsem vůbec nic netušila.
„Kde bydlíš?" Měla takový jasný hlas, klidný a vyrovnaný
„Kousek od Water Lane, na konci Pilgrim's Way, " odpovedela jsem stejným tónem.
„Máš svou vlastní stáj a výběh?" pokračovala.
„Nebo musíš používat nájemní stáj?"
Potvrdila jsem, že náš dům stojí u tříkruhového pole, které si můžu pronajmout, a že je tam i nedávno vybudována stáj. Mezi její současné nájemníky patří sladký oslík Tolkien a obtloustý grošovaný šedý poník jménem Kouř. (idk sama nevím jak mě to napadlo :D)Takže kterýkoli nové příchozí bude v dobré společnosti. Vypadalo to, že je spokojená.
„Jak dlouho jezdíš?"
„Čtyři roky" odpověděla jsem rychle, jako by spěšně vyslovení těch slov nějak otupilo jejich význam. Pro jistotu jsem řekla„Jenom". V sedle jsem se zrovna nenarodila a lekcí na jízdárně jsem taky mohla probrat víc. Chyběla mi jistota. A schopnosti. Abych byla upřímná, jakkoli moc jsem koně milovala, nebyla jsem ten typ, o kterém by jste řekli, že je „od koní". Ona naopak zněla tak, jakoby „od koní" rozhodně byla.

První kapitola nové knihy, uvítám všechny vaše poznámky, názory a krytku, snad se vám líbila a pokud ano, prosím o coment nebo vote❤️