Proměny

~4~

Po mnoha jezdeckých hodinách na klidných, spolehlivých koních v jezdecké centru Morley's se mi pomalu vracela sebejistota a konečně jsem byla připravená si znovu pořídit koně. Tentokrát to ale bude pomalý kliďas. A rozhodně spolu nebudeme skákat. Nikdy.
Pečlivě jsem si pročetla inzeráty v měsíčníku a koních a našla jsem tři, které jsem si chtěla prohlédnout na vlastní oči. Blesk byl první.
Podle adresy jsem věděla, že Elizabeth nebydlí daleko od místa, kde jsem předtím, než jsme se přestěhovali, bydleli i my. Máma byla tak hodná a souhlasila, že mě tam zaveze. Uvažovala jsem, co se jí asi honí hlavou, když jsme se propletaly důvěrně známými uličkami.
   „Myslím že tou další doleva“ řekla jsem podle instrukcí, které jsem si v rychlosti napsala. „Ja vím“ usmála se máma zasněně. „Poznávám to tu.“
Máma stejně jako já tátu hodně podporovala a radila mi, aby změnil práci a vystudoval kurz aromaterapie, já jsem však věděla, že jí náš stárý domov hodně schází. A mě scházela Susan, která byla najednou strašně daleko.
Dům kde Elizabeth Gatesova bydlela, byl nádherný-velký, moderní, oběh any zeleným v během s hrazení z bílých slpoku a planěk.
„Počkám tady.“ řekla máma a zaparkoval na příjezdové cestě v sypané štěriem. „Protože toho vím o koních asi tolik jako ty o hospodaření s kapesným, moc bych ti neporadil. Budu poslouchat rádio. Ale pamatuj si-nerozhoduje se hned a všechno si pečlivě rozmysli. Nechceme aby to dopadlo jako s Daxem že ne?“ Zavrtěla jsem hlavou.
„Dobře. Zítra se jedeš podívat na další dva p9niky, takže máš na výběr.“
V duchu jsem se rozhodla, že udělám opravdu rozumné rozhodnutí, a vydala jsem se směrem k domu. Jezdecké kalhoty jsme měla staré, ale čisté,stare boty jsem si vylešťila,pečlivě vykartáčovala přilbu a kudrnaté vlasy barvy slámy jsem si svázala do culíku. Věřila jsem, že vypadám jako opravdová holka od koní,a bylo mi dobře. V tom se kolem mě prohnal rozzuřená dívka asi stejně stará jako já,oblecena v pěkném jezdeckém sálu a krémových jezdeckých kalhotách pocakaný něčím, co vypadalo jako čerstvé bláto. Skoro do mě vyrazila. „Jestli si přijela kvůli tomu inzerátu na koně, tak na to zapomeň! „vyštěkla a já si všimla že má bláto, i ve tváři. Nejvíc krvácela z rozseknutého horního rtů. „Ta holka je blázen a její kůň taky!“
Hned za ní běžel zarudly muž středního věku, který byl zřejmě její otec.
Okamžitě jsem si vzpoměla na Daxe a zaváhal jsem. Vlastně si myslím, že bych se otočila a rovnou se vrátila k autu, kdyby mě z dálky nepatřila Elizabeth Gatesová. Než jsem stačila otočit a utéct, zavolala svým okouzlujícím a přátelským hlasem:„Ahoj ty si Annie?“ ztuhla jsem a mlčky kývla. „Super. Vítám tě u nás. Pojď prosím za mnou, tou bílou branou ke stáji.“
  Co jsem mohla dělat? "připadalo mi neslušné, abych ted vzala do zaječích, takže jsem udělala, co po mě chtěla, a brzo jsem stála tváří v tvář bledé křehké dívce se střapatými, krátce střiženými popelavými vlasy a velkýma očima barvy letního moře Nehty měla nalakované sytou červenou barvou, na sobě měla džíny, které ji ladily k očím, a červeno-bílou kostkovanou košili. „Já jsem Elizabeth. Obávám se, že s předchozí zajemkyní jsme si do oka právě nepadly.“prohlásila a mávla za zablácenou dívkou. „Nemyslím, že koním opravdu dobře rozumí.“ vstřícně se usmála, „možná budu mít víc štěstí s tebou. Uvidíme.“
  Znovu jsem zauvažovala, že si něco vymyslím a odejdu. Její přístup se mi nelíbil, i když měla sladký a příjemný hlas.
„Zavedla jsem Blesk do stáje. Už na tebe čeká.“ prošla jsem otevřenými dveřmi dovnitř a ztuhla. Předemnou stal ten nejkrásnější kůň, jakého jsem kdy viděla. Měl sytě hnědou barvu a srst se mu lesklá jako vyleštěný kaštan. Na celé mu zářila lysina ve tvaru srdce bílá jako čerstvě padlý sníh. Se zájmem se na mě podíval a svou krásnou hlavu naklonil na stranu, aby si mě lépe prohlédl. „Má arabskou krev,“ poznamenala Elizabeth se slysitelnoi pýchou v hlase. „Je to krasavec že jo?“ Přikývla  jsem „ je nádherný. “

~~~~~~~~
Elizabeth ho vyvedla ven a všichni tři jsme zamířili k výběhu. Všimla jsem si že Blesk je docela živý. Když ho Elizabeth chtěla přidržet, abych mohla nasednout, uskočil stranou.
  „Obávám se, že poslední dobou neměl moc pohybu,“ vysvětlovala. „Nemůžu na něm jezdit tak často, jak bych si přála.“
   Když jsem se usadila v sedle a uvědomila jsem si, jak je silný, pocítila jsem, jak se mi vrací můj starý strach. Budu muset překonat nebo se aspoň pokusit to zvíře přesvědčit, že se nebojím. „Je užasně vnímavý.“ radila mi Elizabeth „Nebududes s ním mít noc práce“
  Podařilo se mi usmát. Pevně jsem Blesk sevřela  nohama a v duchu se pomodlila. Zaraženě jsem si všimla řady překážek, které stály připravené na vzdáleném konci výběhu. Přitáhla jsem si otěže a rozhodla se, že se jejich směrem Blesk ani nepodívá. Bkeskovi se však nelíbilo, že mu nechci dát žádnou volnost, a začal trhat hlavou.
  „Uvolni se,“ volala Elizabeth, která mě pečlivě sledovala od hrazení.
Dovolila jsem Bleskovi, aby se dal do nevyrovnaného klusu, a po čtyřech kolech v rozlehlém výběhu jsem si s hrůzou uvědomila, že bych ho měla pobídnout do cvalu. V tu chvíli, aniž bych nato byla připravená. Noha mi vylezla ze třemenu. Uvolněnej řemen  placal Blesk do boku a donutil ho ještě zrychlit. Nepodařilo se mi zasunout nohu zpátky,a tak jsem se celá roztrešená rozhodla zastavit. Blesk ovšem obkroužil další dvě kolečka, než mě vzal na vědomí. Bylo mi zcela jasné, že na takového koně prostě nemám.
   „Nechceš  si ho vyzkoušet na překážkách?“ zeptala se Elizabeth. Byla překvapená, že jsem to vzdala tak rychle. „Ne, díky“odpověděla jsem důrazně.„Tak co myslíš?“ zeptala se. „Že je to bezva kůň?“ „Je opravdu super, ale potřebuje správného jezdce,“ odpověděla jsem. „A to bohužel nejsem já. Je mi to lito, ale znám své možnosti.“
„Jsi hodně upřímná“ řekla Elizabeth opatrně. „Ale možná se podcenuješ“
„I tom pochybuju,“ zavrtěla jsem hlavou. „Dík žes mě nechala, abych si ho  vyzkoušela. Určitě najdeš někoho, kdo jezdí daleko líp než já a kdo si ho koupí.“ „To doufám“ odvětila. Všimla jsem si, že její modré oči naplnil smutek.
  Rozloučila jsem se a vrátila se do auta k mámě. A tím to skončilo. Nebo jsem si to aspoň myslela...