Proměny

~2~

Abych už dál své ježdění nemusela rozvádět, zeptala jsem se:„jak velký je tvůj kůň?" Vyznělo to amatérsky. Jak velký? Měla jsem se spíš zeptat:„kolik má tvůj kůň v kohoutku?" abych dokázala, že ovládám koňskou hantýrku. Teď si o mě bude myslet že o koních nic nevím.
„Sto padesát čtyři centimetry" odpověděla. „Je to velmi trpělivý kůň s milou povahou. Mám ho už od hřbetě. Teď s ním většinou jenom jezdím, ale on strašně miluje skákání. „Měla jsi předtím někdy koně?"
"„Jasně že jo," odpověděla jsem nadšeně. Vůbec jsem se nezmínila o tom, že to skončilo doopravdy špatně a že jsem vlastně chovala úplně nevhodné zvíře, které mě desilo k smrti. A že, mě ta zkušenost málem navždy odradila od ježdění.
„A kde ses naučila jezdit?"
„V jezdecké centru Morley's." Byla to ta nejlepší jízdárna, takže jsem byla přesvědčena že to udělá dojem. A měla jsem pravdu.
„Já taky."
Cítila jsem se jako při zkoušce. A připadalo mi, že si vůbec nevedu špatně.
A pak:„Kolik ti je?"
„Čtrnáct. "
„Mě taky." To byl jediný okamžik, kde její pevný hlas maličko zakolísal. Téměř neznatelně. Pak se ní zase vrátila rozhodnost.
„Tak dobře. Zítra v půl jedenácté dopoledne se můžeš přijít na Bleska podívat." Pak mi dala jasné a přesné instrukce, jak se k ní domu dostanu. Nezbylo mi než přemýšlet, proč se její kůň jmenuje zrovna Blesk. Takové jméno vyvolával docela nevítanou představu rychlého nervorzního plnokrevníka. Ne,ne jen rychlého-dokonce velmi rychlého. Snažila jsem se namluvit sobě, že jméno je jen jméno. Jméno přece nic neznamená. Nebo ano?

Tak nová kapitola♥️co na ní říkáte? 🙈