Jessica
Pořád ještě čekáme,když vtom najednou přijde za námi nějaký doktor.
,,Dobrý den,vy jste od Justina Biebera?"
,,Ano"
,,Mám pro vás špatnou a dobrou zprávu. Nejdříve vám řeknu tu dobrou. Operace dopadlo dobře,přežil a ta špatná je,že jeho stav je opravdu hodně špatný."
Ne. To snad ne. Musí to přežít. Ach jo. Justine sakra. Chce se mi strašně moc brečet,tak radši jdu já záchod. Hned,co tam přijdu začnu brečet. Mám ho moc ráda, i přes to všechno. On prostě musí být v pořádku. Nevím proč,ale pořád to beru,tak že se to stalo kvůli mě. Co když pil kvůli mě? Proč? Prosím ať se probudí. Utřu si slzy a vysmrkám se a pak jdu za mamkou a Jeremym.
Teď momentálně jdu za Justinem do pokoje. Uvidím ho a okamžitě jdu za ním. Nikdo tu není. Vezmu ho za ruku a sednu si k němu.
,,Justine,jsi silný, ty to prostě musíš dát. Musíš se probudit. Kvůli mě a ostatním lidem. Všichni tě máme rádi. Prosím moc probuď se"najednou začnu strašně moc brečet a vůbec to nejde přestat,,promiň za všechno. Nechci aby sis mě pamatoval jen jako strašnou sestru. Byla jsem na tebe zlá,ale ty jsi mi to moc neusnadňoval. Mám tě opravdu moc ráda"pokusím se o úsměv.
Všechno musí dopadnout dobře. Prostě musí.
Už se mi chce hrozně moc spát,ale nechci ho opustit. Celou dobu tady u něho sedíme všichni. Musím furt doufat,že se probudí.
,,Jess,už bychom měli jet. My sem hned zítra půjdeme. Neboj všechno dopadne dobře."
,,Tak já za asi 5 minut přijdu do za vámi"usměju se.
Oni odejdou a já zase chytnu jeho ruku.
,,Jussi,jak budu moct,tak přijdu. Už se těším,až se probudíš a všechno zase bude v pořádku. Už mi chybíš a to je to jen chvíli,co jsme se viděli naposledy. Tak já už budu muset jít,i když bych tady s tebou nejradši zůstala,ale já přijdu slibuju. Jussi,já tě miluju"tu poslední větu zdůrazním,i když vím,že mě stejně neslyší. Pustím jeho ruku a ještě mu na papír napíšu:
Justine,těším se až se vzbudíš. A mám tě moc ráda. Všichni se na tebe moc těšíme. Asi bych jindy zase ztratila odvahu ti to říct nebo jen napsat,ale Jussi já tě miluju a to moc.
Jessica
Papír položím do šuplíku,který tam má hned vedle sebe. Naposledy se na něho podívám a jdu pryč.
Přijdu k autu a nastoupím do něho.
,,Můžeme jet"řeknu.
Je tma. Řídí Jeremy,vypadá,že je na tom fakt hodně špatně. Já se mu ani nedivím. Nikdo nic neříká.
Už jsme skoro doma a najednou uvidím,jak jedeme přímo proti velkému stromu.
,,Pozor strom"okamžitě zařvu. Najednou jako kdybych usla,poslední na,co před tím pomyslím,je Justin.
