3

140 14 13
                                    

Modrovlásek začal pociťovat náhlou bolest hlavy a velikou únavu...
Jeho tělo začalo být o něco slabší a oči se začali zavírat... a on opět upadl do říše snů.

Anděl se začal pomalu vytrácet.
,,Co se děje?!" Řekl docela vystrašený anděl.
,,Teď ho uvidíš. Můžeš ho obejmout a políbit. Potom už ne. Budeš si s nim moc jen povídat a hlavně chránit před démony."
Pan Nebes se nádech a pokračoval...
,,Ale nesmíš mu nic říkat o tom kdo tě zabil a pravý důvod proč si 'u něj' .
Věříme ti Jungkooku. Tak nás prosím nezklam.." Pověděl  těsně před tím než se Jungkook vypařil.

Chlapec se začal pomalu probírat. Tělo zase nabralo sílu a on otevřel oči..
Rozhlédnul se kolem sebe zda nespatří nějakou věc, ale jediné co viděl byla tma, která ho obklopovala se všech stran.
,,Halo?" Zašeptal do tmy.
,,Je tu někdo?" Chlapcův hlas se klepal. Nevěděl co dělat. Nevěděl kde to je...

Jungkook se objevil v černo černé tmě (teoreticky úplně na stejném místě jako Tae, akorát oni jsou tak slepý, že se nevidí🤞🏻😂). Byl naprosto zmatený. Teda dokud neuslyšel pro něj hodně známy hlas, který tolik miloval.
,,Haló?" Ohlédl se okolo sebe a snažil se najít osobu, které ten sametový hlas patří.
,,Je tu někdo?" Jungkook v jeho hlase slyšel strach. Taky by promluvil, ale místo toho byl ticho a rozhlížel se jestli chlapce neuvidí. Bohužel vážně nikoho neviděl..
Tak se odhodlal promluvit..
,,Taehyungie..?"

Modrovlásek po zaslechnutí hlasu úplně zkameněl. Nevěděl jestli má slyšiny nebo vážně slyšel Jungkooka.
Zhluboka dýchal a pak se začal kolem sebe ohlížet. Koukal všude. Najednou uviděl obryz postavy.
,,Kookie?!" Vyhrkl Tae a postava se náhle otočila. Chlapec mu uviděl do obličeje.
Slzy se mu začali hnát do oči. Ale tentokrat ne od smutku, ale od štěstí...

Jungkook bez jakýchkoli pohybu stál a skenoval Taeho. Konečně ho viděl. Usmál se a opatrně roztahl ruce ve znaku objetí.

Chlapec na nic nečekal a rozeběhl se k němu a vlétl mu do náruče. 
,,Jungkookie.." Zašeptal mu do ramene a rozplakal se štěstím.

Jungkook se usmíval a objimal Taeho. Byl šťastný, že ho může po dlouhé době zase obejmout.
,,Chyběl si mi"Šeptal Tae, Kookiemu do ramene.
,,Ty mně taky kocourku" Jungkook ho hladil po zádech. Nejradši by ho už nikdy nepustil, ale věděl, že dřív nebo později Tae zmizí zpět do světa...
————————————-
Dobré ranko💜🌅

Poměrně krátká kapitola🤔
Ojky. Mooc se omlouvám, že je tak krátká😔💜
Příště se pokusím o to aby byla delší💜

Nom..snad se kapitola i tak líbila💜
💜A moc se omlouvám za chyby 💜

A papa💜🤞🏻

Vaše: @ananasElizabeth 🌹

My soul died with youKde žijí příběhy. Začni objevovat