Louis's Pov
Hm tak takhle vypadá lidský život. Tak nudný v některých případech. Stereotyp sem a tam. Chtělo by to, aby z toho ty červy vyšli a užívali si. Po smrti si toho totiž moc neužijou.
Hodil jsem do sebe svůj panák a skleničku odložil na bar. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Všude zpocený, opilý červy mačkajíc se na sebe, jak kdyby to byla jejich práce. No pravda, že u některých holek a pár kluků to práce je.
Nikdy jsem je neměl rád. Akorát všechno co jim bylo dáno zničili. Bůh jim dal přírodu, tu ničí, city, ta zase používají jako výmluvu k vraždám, válkám stejně jako víru v něco. Nevděční jsou.
Ale na mučení jsou ideální. Provádějí tolik hříchů za který je v pekle trestáme a mučíme. Bohužel nic moc nevydrží. Jsou tak slabí.
Usmál jsem se nad svými myšlenkami, zatřásl hlavou a začal se prodírat skrz ten dav smradlavých těl. " Ahoj kocourku nechceš si užít?" nalepila se na mě jedna blond slečna. Byla úplně na mol. " Ne díky love. Ale tamhle ten vypadá, že by za tvojí přítomnost dal cokoliv." ukázal jsem za ní na kluka, který z ní nemohl spustit oči.
Dál už jsem jí neřešil a radši se co nejrychleji vypařil pryč.
Konečně na čerstvém vzduchu. Uvolněně jsem si oddechl.
Pro moje citlivé smysly byl ten smrad z baru nesnesitelný. Kývl jsem na jednoho kluka a ten ihned zmizel pro moje auto. Tady už jsou zvyklý, ale co by každý čekal ve fancy klubu že jo?
Jakmile mi přivezl auto, tak jsem do něj ihned nastoupil a odjel. Otevřel jsem okýnko, aby mi vítr čechral vlasy.
Namířil jsem si to rovnou domů. Nebavilo mě se tady samotnému toulat. S někým to byla zábava, ale sám? To nikdy.
Po 20min jsem dojel k obrovské vile, projel vstupní branou a zaparkoval auto u garáže.
Vystoupil jsem, zamkl své auto a šel dovnitř. V předsíni jsem si zul boty. " Lidi jsem doma!" zakřičel jsem do ticha. V kuchyni jsem si přes barovou židli přehodil sako a napustil si do skleničky vodu. Potřeboval jsem těch pár skleniček whisky rozředit. Na dnešek potřebuji být střízlivý...aspoň trochu.
" Lucifere to už si doma?" ozval se hluboký hlas za mými zády. " Jako bys nevěděl, že se nerad toulám sám Belzi." s úšklebkem jsem se otočil a spatřil svého dlouholetého kamaráda. " To vím, ale myslel jsem si, že přijdeš později a opilý." brunet si mě starostlivě prohlédl.
" Na co mi je se opít? Bude tu i zítra. Ten jen tak nezmizí." upil jsem ze své vody. " Luci měl bys si s ním promluvit. Má pro tebe vzkaz. Od něho." na slovo něho dal důraz. Uchechtl jsem se. " Samozřejmě že má. Čekal jsem kdy sem někdo ze shora přijde mi dát kázání. O tom jak se mám vrátit, tam odkud jsem přišel, že tady nemám co dělat, že ohrožuju lidstvo." práskl jsem skleničkou o linku.
" Vzkaz Urielovi, že se ani nemusel namáhat. Neodejdu dokud nebudu chtít. A nikdo mě k tomu nepřinutí." zazářili mi oči s přicházejícím hněvem. " Co myslíš že jsem udělal? Neodejde dokud to neuslyší od tebe." brunet přede mnou založil vzpurně ruce. " Fajn." odsekl jsem. " Přiveď ho sem." rozhodil jsem rukou a otočil se k němu zády. Následně jsem slyšel jen vzdalující se kroky.
" Lucifere. Konečně mě vyslechneš." prudce jsem se otočil. " Nevyslechnu, ale ty poslouchej!" přišel jsem k němu a chytil ho pod krkem. " Vyřiď mu, že neodejdu! Ne kvůli jeho rozkazu. Rozkazy už dávno od něho neberu. Až já sám uznám za vhodné, odejdu. Do té doby ať mi vylíže prdel." odhodil jsem ho.
Okamžitě se chytil za krk a trochu si odkašlal. " Jsi stále stejný. Plný hněvu, nenávisti a násilí." " Neříkej. To bych bez tebe nevěděl." zasmál jsem se. " Chci tě jen varovat bratříčku. Pokud nepůjdeš dobrovolně mi si najdeme cestu, jak tě odsud dostat." pronesl svá poslední slova a zmizel.
Naštvaně jsem zavrčel a cítil jak nade mnou začíná převládat hněv. Moje oči zářili jako dva rudě rozžhavené uhlíky a začínal jsem se měnit. Do podoby jakou mívám v pekle. " Hej Luci uklidni se! Nenech se od něj vytočit!" Belz mnou začal třást a já se snažil se pomalu uklidnit. " Nenech se jím rozhodit okay?" zase na mě díval tím svým starostlivým pohledem. " Už jsem rozhozený. Ale teď už se aspoň můžu opít, když je pryč." odstrčil jsem jeho ruce a zamířil si to ke skříni, kde míváme chlast.
Skleničku jsem se ani nenamáhal vzít a rovnou jsem se napil z otevřené láhve. " Vážně ti to za to stojí? Opíjet se každý jediný den? Vážně chceš aby tě takhle viděl až se vrátí?" ztuhl jsem. " Satan ví kdy se vrátí." uchechtl jsem se vlastnímu vtipu.
" Ty víš, že brzy." řekl a já po něm hodil nic neříkající pohled.
flashback...
" Za chvíli jsem zpátky ano? Jen dojdu pro dřevo." on se na mě usmál s jeho ďolíčkovým úsměvem. " Já vím, ale stejně těch pár minut bude utrpení." přitáhl si mě blíž a políbil mě. " To vydržíš." zasmál jsem se a utekl dřív než mě mohl chytit.
5min later...
V ruce jsem nesl pár kusů dřeva na táborák. První co mě hned zaujalo byla žena, kterou jsem si dnes měl vzít...ale nevzal. " Tatio čemu vděčím za tvou návštěvu?" pronesl jsem nervózně. " Poslal mě sem tvůj otec. Ví že si se nedostavil na svojí vlastní svatbu. A i všichni ostatní ví proč. Ale tvůj otec chtěl abych něco vyřídila místo něj. Vzkaz...incest je hřích, i pro svatý." bez mrknutí oka řekla. " O čem to mluvíš Tatio?" odhodil jsem dřevo a víc se narovnal. " Ty přesně víš o čem mluvím Lucifere. Běž se podívat sám, kam tě tvůj i jeho hřích dostal." pokynula mi rukou ke stanu.
Pomalu jsem k němu došel, odhrnul závěs a strnul hrůzou.
Všude byla krev...na polštářích, dekách i jídle. " Cos udělala?" rozklepaně jsem se na ní otočil. " To co bylo správné." usmála se. " Přísahám, že tě zabiju." zavrčel jsem a vystartoval po ní.
Ale ona mě jen mávnutím ruky poslala k zemi, jak pytel brambor. " Nech si svůj hněv na později. Bude jediný co ti bude dělat společnost." to bylo poslední co jsem uslyšel.
V další sekundě jsem se probudil na místě, kam se žádný smrtelník ani nesmrtelný nechce dostat...do Pekla.
Hi guys! Máme tu prolog k novému příběhu! Snad se vám bude líbit. Dávám si s tím velkou práci a hodně času a myšlenek půjde do tohohle příběhu. Je to směska inspirace ze seriálu Lucifer, Upíří Deníky a moje představivost k tomu, tak snad to nebude nikomu vadit. :) Budu ráda za jakýkoliv koment a hvězdičku. :D
All the love
ČTEŠ
The Devil's Desires L.S.
FantasyLouis Tomlinson, tak se jmenuje tady...tady na Zemi. Tam odkud pochází mu říkají jinak. Každý si ho pojmenuje jinak, představuje v jiných podobách, ale každý ho zná pod jménem Ďábel nebo Satan. Padlý anděl vyhnaný z nebe pro svoje ego, chamtivost, p...