CHOSEN {Avengers} - pozastaveno

27.

Steve

Právě se nacházíme v zasedačce a probíráme záhadný plyn který otrávil ty dva. Když se ke mně informace donesla, vyděsilo mě to. Jak se mohlo stát něco takového a proč? Během několika minut mluvila Wanda se Samem, kteří byli poblíž, když se to stalo. Jak jsem očekával, tak Clint nedorazil. Ani jsem se nedivil. Pravděpodobně odjel zase domů. Je mi to svým způsobem líto, ale Elena je pro mě víc. Navíc mě dostala ze dna, takže jsem ji tu všechnu ochranu dlužil. A ještě navíc ji miluji. A i když to teď není moc časté, tak v mých časech bylo samozřejmostí, že se muž zastal ženy.

Díval jsem se před sebe a i když jsem dělal, že jsem poslouchal, doopravdy tak nebylo. Byl jsem naplno pohlcen svými myšlenkami. Prolomila je až ruka, která mě chytila za tu moji pod stolem. Elena vedle mě se na mě starostlivě pousmála. Úsměv jsem ji oplatil. Je neuvěřitelné jak je silná a odvážná. Též jsem jí stiskl pod stolem ruku a úplně přestal vnímat ostatní, jak řešili problém.

"Steve?" Ozvala se Nataša a to mě probralo.

"Ano? Pardon zamyslel jsem se." Měl bych vnímat.

„Jak to tedy budeme řešit?" padla jedna ze základních otázek, kterou bych měl jako Kapitán zvládnout zodpovědět. Ale jak to mám vědět? Poslední dobou jsou na nás neustále útoky. Vydechl jsem.

„Zavoláme techniky, aby se na to podívali..." Všichni přikývli a Sam šel ještě zkontrolovat záznamy. Jenže nic divného na nich nenašel. Nechtělo se mi věřit, že by šlo jen o blbou závadu. Přeci by se tak neotrávili. Schůzi jsem po té rozpustil. Potřeboval jsem se na to podívat zblízka. Šel jsem tedy k bazénu. Podle záznamů plyn vycházel z ventilací ve zdech. Jakmile jsem se k nim dostal, začal jsem jednu po druhé otevírat a hledat něco podezřelého. Přišel jsem si trochu jako blázen. Jak jsem i očekával, tak jsem nic nenašel. Vzdal jsem všechny šance a ventilace zase zavřel. Následně jsem šel do pokoje a tam jsem potkal Elenu.

„Je ti dobře?" zeptala se mě celá ustaraná, když si všimla mého zamyšleného pohledu ohledně dění kolem mě.

"Jen už nevím čemu věřit." Vydechnu. Vstala z postele a přišla ke mně. Po té mě po krátkém rozmýšlení objala. Objetí jsem ji oplatil. Opřel jsem si hlavu o její rameno a nasál její osobitou vůni.

„Táta je pryč," vydechla zlomeně.

"Jel domu?" Zeptal jsem se a počítal jsem s kladnou odpovědí.

„N-nevím.kdyz jsem se zeptala ostatních, tak taky neví." V tu chvíli se mě zhostily obavy.

"Zkoušela si mu volat? Nebo mamce?" Podíval jsem jsem se na ni.

„Mámě volat z hlediska bezpečnosti nemohu a on má mobil vypnutý."

"Určitě bude v pořádku." S povzdechem přikývla a pohladila mě po tváři. Pousmál jsem se. Taky se usmála, ale s unaveným nádechem. Bylo toho na ni hodně.

"Co se prospat? Hmm? Potřebuješ si odpočinout." Pohladil jsem ji po ruce.

„To by šlo," souhlasila a já ji vzal do náruče. Byla docela lehká. Teda aspoň pro mě. I tak jsem občas pocítil zbytky bolesti utrpěné od Bartona. Má páru. Položil jsem ji do postele a políbil na čelo. Začervenala se nad čímž jsem se musel usmát. Jenže v tom mě chytla za ruku a stáhla k sobě na postel. Nečekal jsem to. Málem jsem ji zalehl, naštěstí jsem se podepřel rukou. Nevinně se zasmála, když jsme se ocitli u sebe co nejblíže. Hlavně rty, které od sebe byli sotva dva centimetry. Tak je unavená nebo ne?! Po chvíli jsem ji políbil. Naše rty do sebe zapadaly jako puzzle. Usmál jsem se, když mi polibek oplatila a vzápětí jsem ucítil za krkem její ruce. Pohladil jsem ji po boku. Malé oťukávání propuklo ve vášnivou líbačku. I když mi hlavou prolétlo, že to nejspíš v tuto chvíli není vhodné. Pokračovali jsme dál, jenže pak se Elena ode mě odtáhla a já se zatvářil nechápavě. Usmála se.

„Tak dobrou," pronesla sladce a lehla si pode mnou na bok. To snad ne! Nebudu na ni ale tlačit. Lehl jsem si vedle ni. Přitiskla se ke mně a já ji objal. U toho jsem ji hladil po zádech a užíval si její přítomnosti. Byla křehká a já byl odhodlaný ji chránit. Je mi líto, že nám to Clint nepřeje, ale třeba změní názor. Chce to prostě čas.

„Jsem s tebou ráda," zašeptala tiše a podívala se po mně očima v barvách oříšků.

"Já s tebou taky." Usměju se na ni. Usmála se a zavřela oči. Přitáhl jsem si ji k sobě blíž a za chvíli už klidně spala. I přes to, co se odehrálo mezi mnou a Clintem, zdála se být klidná. Záviděl jsem ji to. Zanedlouho jsem usnul taky a následoval ji do říše snů.

—————
Zdravím lidicky, tahle část je kratší, ale byla potřeba. S radosti vám oznamuji, že jsme se se Stellou znovu vrhly do psaní, takze by části mohly vycházet casteji😄