Ano, měl jsem pravdu. Bylo to jiné. Pták přiletěl, ale už neodletěl. Přistál na větvi stromu, světýlko zmizelo, ale pták ne. Proč neodletí? Co se bude dít teď? Nevěděl jsem.
"Arte, pojď dolů!" zavolala mě zespodu matka. Odtrhl jsem oči od fénixe a seběhl ze schodů do jídelny. U stolu už seděla matka i nevlastní otec. Neměl jsem ho rád. Táta mámu miloval upřímně, ale tenhle to jen předstírá, aby si mohl brát peníze, jelikož je má matka jednou z nejznámějších fotografek Ameriky. Její nadání jsem po ní zdědil. A taky výšku, jinak jsem byl po otci. Černé krátké vlasy, zelené oči a po matce jsem byl drobný a štíhlý. Posadil jsem se ke stolu, ani jsem nevlastního otce Alana nepozdravil, a pustil se do jídla. Celou večeři panovalo napjaté ticho, které je pokaždé, když je tady Alan. Rychle jsem se najedl a utekl zpátky do svého pokoje. Zavřel jsem potichu dveře a pospíchal k oknu. Byla už tma a strom byl prázdný. Žádná světýlka, žádný pták. Byl to všechno jen přelud? Měl jsem po celých deset let života přeludy? Nevím. Nevím vůbec nic...
ČTEŠ
Phoenix
Short StoryChlapec, který dokáže vidět nemožné. Dokáže vidět někoho, kdo byl odsouzen k sedmi letem trestu a následné smrti. Podaří se Arthurovi zachránit nevinného chlapce před krutým osudem?
