:27:..

49 4 0
                                    

Pod ní ležel nahý muž úplně stejný jako Phil, akorát nezářil.

"P-Phile?" otázala jsem se nejistě.

Otevřel ty krásné oči, které mě do sebe vtáhly jako hlubiny oceánu. "Tys to zvládl." zašeptal a prudce mě objal. Bylo mi jedno, že je nahý a objal ho nazpět. Hnilobný zápach z něj zmizel a nahradila ho osobní vůně nespoutanosti, přesně taková jaká k němu seděla.

"Musíme jít." vyhrkl, když jsme se od sebe odtáhly.

"Ale vždyť jsi...jsi..." nedokázal jsem vyslovit, protože jsem si teprve teď plně uvědomil, že je nahý a...a...nádherný. Zrudl jsem a odvrátil tvář.

On si přes sebe omotal pytlovinu jako šaty a pomohl mi vstát.

PhoenixKde žijí příběhy. Začni objevovat