Zavrtěl jsem hlavou. "Jen to, že ty jsi ten pták, co sem po deset let létal, a že jsi mi dnes pomohl. Takže kdo doopravdy jsi?"
Jeho rty se stáhli do úzké linky. Na chvíli šlo poznat, že váhá. "Phoenix. Jmenuji se Phillip Phoenix. Nejsem odtud. Já ani nevím odkud jsem." povzdechl si. "Jen vím své jméno, to že jsem byl odsouzen být po deset let ptákem a jíst ty odporné plameny lítosti, které mě měli donutit litovat."
"Litovat čeho?"
"Nechci ti říkat celou svoji minulost. Vždyť jsi vlastně úplně cizí člověk. Tak trochu."
"Jak, tak trochu?" nechápal jsem stále.
"Celých deset let jsi na mě každý večer čekal a pozoroval. Zatím jsi první člověk, co mě viděl i v ptačí podobě. Nemám tušení jak je to možné. Odsoudili mě, abych se nemohl stýkat s lidmi, s nikým nemohl promluvit. Nepromluvil jsem, ale z tvých očí se dalo tolik vyčíst. Vždy jsem se ti díval do očí. Dají se v nich přečíst snad všechny věci, které jsi zažil. Díky tomu jsem se také nezbláznil. Moje odsouzení skončilo a já už jsem napůl volný. Jen mi chybí dodělat pár věcí." řekl. Nic jsem téměř nechápal.
Posmutněl. "Bohužel, do těch pár věcí zapadáš i ty. Jelikož jsi jediný, kdo mě slyší a vidí v obou podobách."
"Počkat! Co? Jak do toho zapadám? To tě nikdo jiný neslyší?"
Zavrtěl hlavou...
ČTEŠ
Phoenix
Short StoryChlapec, který dokáže vidět nemožné. Dokáže vidět někoho, kdo byl odsouzen k sedmi letem trestu a následné smrti. Podaří se Arthurovi zachránit nevinného chlapce před krutým osudem?
