Vampire's love, dangerous love

Christmas time♥

!!!!! 

Tak už je na profilu ta budoucí povídka :) Odkaz bude v komentářích:) Prosím, podívejte se na ni!!:) Brzy k ní bude i trailer

Enjoy! 

Přes kupu mračen prosakovaly zimní paprsky slunce. Ze svého kabátu jsem vytáhla sluneční brýle a rozhlédla se kolem sebe. Všechno bylo poseto bílým práškem, okna domů zdobila vánoční světýlka, děti vesele poskakovaly a válely andělíčky. Časy svátků a Vánoc jsem nikdy moc nehrotila. Ale milovala jsem procházky po čerstvě zasněžené cestě, to křupání pod nohama a pronikavý vzduch štípající pod nosem, prostě nádhera. Častokrát jsem je absolvovala sama, tentokrát mi však dělal doprovod černovlasý upír, se kterým strávím ty nejlepší Vánoce. 

"Můžeme?" řekl poté, co vyšel z domu. Zkoumavě jsem si ho prohlédla. Vypadal jinak než obvykle, pořád byl oblečený v černé, ale místo  kožené bundy zvolil kabát. Příjemná změna.

"Můžeme" Přijala jsem jeho nabídnuté rámě.

   Blížili jsme se do centra města, kde se pořádaly trhy. Dvě děti, která vypadaly dost zbídačeně, stály před obchodem a  ruku v ruce zpívaly, jenže to nebyl veselý zpěv, při kterém se vánočně usmíváte, tohle byl nucený zpěv trhající srdce z jejich chudoby. Lidé okolo nich ledabyle procházeli a občas na ně hodili lítostivé pohledy, jako kdyby zrovna o tohle stály.

"Počkej tady" řekla jsem Damonovi a zamířila směrem ke stánku s občerstvením.

"Dvakrát tu největší porci Vánočního pudinku a k tomu horký čaj" diktovala jsem postaršímu muži svou objednávku. Za chvíli jsem už v ruce svírala příjemně horký nápoj a mé chuťové buňky pohladila sladká vůně pudinku. 

Sklonila jsem se k  dětem a mile se na ně usmála. Byl to chlapec a dívka, očividně sourozenci. Holčička byla krásná, její blonďaté vlásky spadaly až do půlky pasu a zářivě modré oči byly jako dvě hvězdy. Na obličeji měla nehezké šmouhy od špíny, Chlapec jí byl podobný jen v obličeji, vlasy byly havraně černé a oči hluboce temné.

"Ahoj" pozdravila jsem je. Chlapec se na mě zamračil, zato holčička se zářivě usmála.

"Jak se jmenujete?"

"Já jsem Ashley a tohle je Zack" vypískla blondýnka šťastně. Kdybych mohla, tak si tyhle dvě děti vezmu domů. Chlapec byl zřejmě paličák a více si bral jejich chudobu k srdci, jeho sestra vypadala spíše jako dítě radující se z každé maličkosti a pomoci druhých.

"Já jsem Thea a něco pro vás mám" Teď už zpozorněl i Zack, kterého po celou dobu fascinovalo spíše okolí, než já. "Veselé Vánoce, děti" Vytáhla jsem zpoza zad nadílku jídla a podala jim ji. Jejich oči se zajiskřily štěstím. Zajímalo mě, kde mají maminku a tatínka, ale nechtěla jsem je vyzvídat, či jim způsobit bolest svou zvědavostí.

Ucítila jsem ruku na mém rameni, odvrátila jsem oči od dětí a zadívala se na Damona. Měřil si mě zvláštní pohledem.

"Budu muset jít, tak se mějte" rozloučila jsem se s nimi a znovu zamířila k Damonovi. Chvíli nic neříkal, ale bylo na něm vidět, jak zamyšlený je.

"Máš ráda děti?" zeptal se mě.

"Mám" Pousmál se nad mou odpovědí.

"Sluší ti to s nimi" smutně jsme se na něho usmála. Nikdy je nebudu moci mít.. a to bolí. Ucítila jsem jeho studenou dlaň na mé tváři, díval se na mě lítostivýma očima. Tenhle překrásný moment zničil mladý ženský hlas.

"Veselé Vánoce! Dáte si čaj? Je zadarmo" Usměv měla od ucha k uchu, jenže mně na ní něco nesedělo. Přišla mi jako omámená a až afektovaně šťastná..

"Rádi" přikývl Damon.

"Zlato, já nevím" zapochybovala jsem. "Pospícháme"

"Vždyť máme čas, tak pojď" přemluvil mě. Neochotně jsem se vydala za dívkou do krámku ve kterém nebyla ani noha. "Nelíbí se mi tady" šeptla jsem Damonovi.

"Neblázni" odbyl mě. Asi má pravdu, možná už jsem paranoidní. Přeci jenom, ta holka je člověk, její bušící srdce slyším na metry daleko.

Podala nám šálky a znovu se usmála. Ten úsměv mě začínal už celkem děsit. Vypadala, jako z reklamy na zubní pastu. Podezřívavě jsem na šálek zadívala, když v tom Damon vyprsknul tekutinu, hrneček zacinkal o podlahu a on se sesunul k zemi.

"Damone!!" vykřikla jsem a pohledy těkala na onu osobu, která stála jako přikovaná a stále se usmívala, a poté na Damona, který se zmítal v agonii bolesti. Vytasila jsem na ni své tesáky, nehnulo to s ní ani o píď. Pořád jen stála a kolébala  ze strany na stranu. Ucítila jsem drásající pach sporýše.

Bleskově jsem se na ni vrhla. Letěli jsme přes celý krám, potraviny létali všemi směry a židle se při nárazu do zdi lámaly na poloviny. Vyjekla, když jsem jí vší silou namáčkla na pult.

"Co to má být?!" syčela jsem na ni. "MLUV!" Vpila jsme se jí do očí a ovlivnila ji.

"Musím to udělat, musím je zabít, musím..musím.." opakovala stále. Odhodila jsem ji na drahou stranu krámku. Nalétla na bytelné okno a sjela po něm dolu, z vlasů jí stekla čupřina krve.Tušila jsem, že byla ovlivněná..někým, kdo tu o nás očividně nestojí.  To není zrovna malý seznam..

Pomohla jsem Damonovi na nohy starostlivě na něho pohlédla.

"Měla si pravdu" přitakal a stále se kysele šklebil. "Odporný Sporýš" vyplivl.

Opatrně jsem na něho pousmála. Všimnul si dívky ležící u okna pod návalem židlí.

"Ehm..no..Víš, že z tebe jde občas strach? Miluju tě..vážně, ale bojím se tě"

Začala jsem se strašně smát a dloubla ho do ramene. "Idiote, tohle je vážný"

"Jo..někdo na nás poštval lidskou holku, aby nás zabila Sporýšem..to je dost ubohý"

Objal mě kolem ramen a vyšel se mnou z krámku, jakoby se nic nestalo. Asi má pravdu..proč se tím zabývat? Sporýš je celkem neškodný a tohle byl ubohý pokus. Třeba to byl sám Klaus a snažil se mě jenom zastrašit...