Vampire's love, dangerous love

You are mine, darling♥

Předem upozorňuju, že kapitola je silná romantika!!! (v další kapitole to odpůrcům romatiky vynahradím, nebojte:D) 

Pokud to nemáte rádi, nečtěte, ale já osobně si myslím ,že po těch několika kapitolách trápení, jsi to ti dva zaslouží:) 

Pusťe si písničku →

Enjoy♥

Probudily mě první ranní paprsky. Ospale jsem zamžourala a pohlédla na hodiny, 9:30.. Převalila jsem se na druhý bok a pohlédla na osobu spící vedle mě.

Damon vypadal nevšedně roztomile, jako malé spící koťátko schoulené v klubíčku, usmívala se ze spaní. Opatrně jsem se k němu naklonila a políbila ho na srdcovité rty.

Chtěla jsem vstát z postele, ale jeho ruka mě zachytila. S potutelným úsměvem jsem na něho pohlédla, přisunul si mě zpět a vší silou schoval do svého medvědího objetí.

Byl to majetnický stisk, který mi měl ukázat, že jsem jenom jeho. U srdce mě zahřál příjemný pocit, libí se mi být  jeho.

"Dobré ráno šípková růženko" zamrmlala jsem do jeho ramene, stisk mírně povolil.

"Mhmr" zamručel ospale

"Dneska tě nikam nepustím" zavrčel mi po chvíli do ucha.

"Přijímám" šeptla jsem a naklonila se pro polibek. "Ale měli bychom se jít nasnídat"

"Projdeme se do města?" navrhl. Zářivě jsem se usmála a přikývla.

"Ehm..Damone..měl bys mě pustit, potřebuju..do koupelny" jeho stisk už mě znovu začínal dusit.

"NE!" zaskučel. Rozesmála jsem se a pohlédla na něj. Usmíval se. Jinak než jsem ho viděla kdy dřív, byl to úsměv spokojený a klidný.. 

Vymanila jsem se z jeho sevření a zamířila do koupelny.Skenoval mě hladovým pohledem.

"Já nejsme jídlo" řekla jsem potutelně a vyplázla na něj jazyk. Popravdě se mu ani nedivím, měla jsem na sobě jen jeho černé triko. Kysele se zašklebil a hodil po mně polštář, úspěšně jsem se vyhnula a skončila v koupelně. 

Dala jsem si studenou sprchu a vyčistila zuby. Jediné oblečení, co mi bylo k dispozici bylo to černé triko. Otráveně jsem protočila očima a vyšla z koupelny.

"Kam jdeš?" zastavil mě Damonův hlas u dveří jeho pokoje.

"Musím se jít převléknou, přeci nemůžu jít takhle"

"Ale mně to takhle vyhovuje" vydechl a svůdně se na mě usmál.

    V pokoji jsem si vybrala obyčejné černé rifle s dírou přes kolenou, bíle triko a koženou,černou bundu. Jemně jsem se namalovala a celá spokojená zamířila zpět k Damonovi.  

  

Stáli jsme v kavárně a čekali dlouhou frontu k pokladně. Hlavu jsem si opřela o Damonovo rameno a unaveně se pousmála, nesnáším rána! Políbil mě do vlasů a poté se obrátil k prodavačce.

"Černou kávu a karamelové frappucino" nadiktoval mladé servírce. Vůbec se mi nelíbilo jakým pohledem na něho hleděla. Usmívala se jako sluníčko a mrkala svými dlouhými řasami. V srdci se mi nadmul pocit žárlivosti, nepěkně jsem se na ni zamračila.

"My čekáme" zavrčela jsem netrpělivě, abych ji konečně donutila odtrhnout oči od mého Damona. 

"Ty žárlíš" šeptnul mi téměř neslyšně do ucha.

"Já nežárlím!" ohradila jsem se (až příliš nahlas, servírka se spokojeně uchechtla). Naštvaně jsem ji probodávala zabijáckým pohledem.

Spokojeně podala Damonovi naši objednávku a svůdně na něj mrkla, pocit žárlivosti ve mně explodoval.

"Vy máte v popisu vaší práce flirtovat se zákazníky?" zeptala jsem se podle. "Myslím, že ne, tak se laskavě věnujte své prvořadé práci, slečno" procedila jsem skrz zuby a pevněji stiskla Damonovu ruku. Nejsem moc žárlivá, ale flirtovat mi s ním pře očima opravdu nebude. Posadili jsme se k odlehlému stolečku pro dva.

"Žárlilas" řekl po chvíli vítězně. Popuzeně jsem si odfrkla.

"Tak fajn, žárlila"

"Libí se mi to"

"Ale mně ne" zamračila jsem se naštvaně."Jak vlastně víš, že mám ráda karamelové frapuccino?"

"Instinkt?"

"lžeš" konstatovala jsem.

"Nepovím ti, jak to vím" řekl tajemně. "Povím ti jen žeee.." naschvál to natahoval.

"Žeee?" pobízela jsem ho.

"Že tě miluju" Idiot! Ale zatraceně sladký idiot..

  Ruku v ruce jsme se procházeli městečkem a pozorovali podzimní přírodu. Listí, zbarvené do pestrobarevných barev, odpadávalo ze stromu a ladně nám přistávalo u nohou. Čím šťastnější jsem byla, tím víc jsem se bála, asi bych nezvládla ho znovu ztratit. Zastavili jsme se pohlédli si hluboce do očí.

"Usměj se na mě" řekl po chvíli, když spatřil můj zamyšlený výraz. Pokusila jsem se o nucený úsměvu, no.. nepřesvědčila jsem ho.

"Tenhle úsměv nemám rád" posmutněle jsem sklopila pohled.

"Co se děje?" naléhal stále.

"Nechci tě ztratit" vydechla jsem.

"Neztratíš" řekl a přitáhl si mě k sobě, zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a vdechovalo tu vůni kolínské míšenou s kůži jeho bundy.

"Poslouchej mě Theo, ať už jsem kdykoliv ve svém životě udělal jakoukoliv špatnost, nic to nemění na to, že Tě miluju, i když je to vlastně také špatné, protože já si tě vůbec nezasloužím"..

Znovu jsem k němu vzhlédla, chtěla jsem v jeho očích spatřit cit, který by mě ubezpečil, že dělám dobře. Bylo tam toho mnohem víc..štěstí,láska, něha, ale i strach,bolest, žárlivost... Pomalu jsem se k němu přibližovala, abych ochutnala znovu jeho peprmintové rty, které jsem tolik milovala..

Někdo nás však vyrušil..

"Podívejme se na ně...,hrdličky.."