Ahoj. Jmenuji se Skylar Moon, ale všichni mi říkají Sky. Je mi 17 let. Žiju se svou matkou v San Miguelu což je ve státě Dolní Kalifornie. Matka se jmenuje Anna Moon. Otec zemřel na rakovinu, když mi bylo 10 a jsem jedináček. Tedy aspoň jsem byla.
Přisedl si ke mně, ale nijak jsem ho nevnímala a dál se věnovala učiteli a příkladům, které nám zadával.
,,Tebe jsem tu ještě neviděl. Jsi tu nová, že? Mimochodem já jsem Mike." Řekl po chvíli a ušklíbl se.
,,Jo, tos uhád." Řekla jsem, ale ani jednou jsem se na něj nekoukla a dál počítala.
,,Hele ty to jako chápeš?" Zeptal se a koukl na mě. Viděla jsem to, i když jsem se na něj nepodívala a taky jsem na sobě cítila jeho pohled. Jen jsem protočila očima a odpověděla mu.
,,Jo. Je to snadné."
,,No zřejmě asi jen pro tebe."
,,Třeba kdyby si dával pozor a nezaspal, tak bys to chápal." Opět jsem protočila očima a přala si, aby už tahle hodina skončila a já mohla jít už pryč a hlavně být, co nejdále od něj. Nechci s ním mít nic společného. Zbytek hodiny už probíhal v tichosti za což jsem byla ráda.
Díky bohu! Konečně zazvonilo! Rychle jsem si zbalila věci a rychle šla najít svoji skříňku. Samozřejmě mi to nějakou dobu trvalo, ale našla jsem ji. Dala jsem si do ní věci a vzala si akorát věci na Biologii a šla do dané třídy.
Zbytek školy probíhal v klidu a seděla jsem sama, ale nevadilo mi to. Poslední hodinu jsem měla Psychologii. Přemýšlela jsem, co asi tak dělají Kate, Tony a Peyton. Už teď mi chybí. Chybí mi to, jak jsme s Kate ve škole byly furt spolu, naše vítání před školou a jak jsme chodívaly po škole k Tonymu. A Peyton jsem si ani neužila, protože jsme se hned s mámou stěhovaly. Ach jo. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zvonění, které hlásilo konec vyučování a dnešní školy. Jen jsem do skříně hodila učebnici, vzala sešity a šla před školu, kde už na mě u auta čekal Harry s mámou.
,,Ahojte." Pozdravila jsem je a obejmula mámu.
,,Ahoj Skylar." řekl Harry.
,,Ahoj zlato." Řekla mamka a také mě obejmula. Nasedli jsme do auta a jeli domů. ,,Tak jaký byl první den ve škole." Zeptala se mamka po chvíli.
,,Jo v pohodě. Jen se tam trošku ztrácím, ale časem to už bude lepší." Odpověděla jsem a zbytek cesty pokračoval v tichosti. Doma jsem šla hned do pokoje, kde jsem si dala věci a převlékla se. Vzala jsem si rudo černé kraťasy a polotilko tak samo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté jsem šla zpět dolů do kuchyně, kde jsem si sedla ke stolu k ostatním a mamka před každého položila talíř s jídlem. Na oběd byly čínské nudle. Mňam. Oběd probíhal v tichosti do doby než mamka začla se svým výkladem.
,,Skylar, Paule.. večer si vemte na sebe něco vhodného do společnosti prosím, protože pojedeme na pracovní večírek od Harryho a chceme, aby jste šli s námi. Pro Harryho je to velmi důležité, tak tam hlavně nic neproveďte, prosím." řekla mamka a upřela především pohled na mě, protože snad pokaždé, když jsme šly na nějaký večírek na vyšší úrovni, tak se mi tam něco přihodilo a nebo to nějakým způsobem prostě posrala. Takže ji naprosto chápu.
