Rozhodnutí

Le Cachot (francouzsky kobka)

,,Danny, můžeš na chvilinku?"
Překvapeně jsem zvedla pohled od učebnice.
,,Jenom na chvilinku?" mrkla jsem na Marcuse.
,,Dobře. Na delší chvilinku. Ke mně do pracovny."
Oj. Olízla jsem si mlsně horní ret a zaklapla knížku, kterou jsem měla rozloženou na klíně.
Zvedla jsem se z křesla a postavila se proti Marcusovi.
Přitáhl mě blíž k sobě a políbil. Propletl si prsty s mými a vedl mě tichým domem do pracovny.
Sedl si do koženého křesla a mně pokynul k místu proti němu.
Uvelebila jsem se na židli a čekala. Byly to přesně dva týdny od jeho dárku o osmnáctisetpadesátidvou stranách a přesně dva týdny od chvíle, kdy jsem se mohla zaměřit na něco smysluplného. Zamával mi lucerničkou na konci temného tunelu a já za tím světlem šla vědoma si, že je to jediná cesta úniku jistého šílenství.
,,Stihlas to?"
,,Přelouskla jsem ji. Ale ruku bych do ohně za to nedala. Většinu z toho jsem naživo nikdy neviděla."
,,Jasné." usmál se.
Opřel si bradu o ruce a chvíli si mě prohlížel.
Neuhnula jsem pohledem, jen vyčkávala, co vymyslel.
,,Mám pro tebe nabídku. Šanci, kterou ti dám jen jednou."
,,Poslouchám."
,,Pokud mě zklameš, víckrát ji nezopakuji."
Přikývla jsem a zadržela dech. Prosím řekni to.
,,Jestli chceš, můžeš jít do toho se mnou. Povedu tě, naučím tě všechno, co umím."
Překvapila jsem sama sebe, když moje nohy vystartovaly a třemi skoky oběhly stůl. Prudce jsem ho objala. V očích mě pálily slzy a nevěděla jsem, jestli brečet nebo se smát.
Vzal mě za pas a posadil k sobě na klín. Oči mu zářily, ale koutky se nezvedly z vážného výrazu. Pravačkou mě hladil ve vlasech, prsty projížděl mezi jednotlivými prameny.
,,Danny, šanci máš jen jednu. Na sále očekávám stoprocentní spolehlivost, profesionalitu. Poslušnost."
Ztuhla jsem.
,,Vím, že tohle slovo nesnášíš, ale nepustím tě na sál, pokud budu mít pocit, že bruslím na tenkém ledě. Neohrozím pacienty, jasné?"
Znovu jsem přikývla.
,,Řekni to, prosím." Upíral na mě intenzivní pohled.
,,Slibuju, že na sále budu poslouchat." Za tuhle možnost bych upsala duši Ďáblu.
,, Už jednou jsem přísahala a nebudu ustupovat ani teď."
,,Chytrá holka. Pořád jsou to jen lidi, pacienti, klienti, jak chceš. Co se týče jejich identit, nemusíš si dělat hlavu, všechno je dobře promyšlené, neprůstřelné. Jejich pravá jména vědět  nepotřebuješ a věř mi, ani nechceš."
,,Fajn." Takové decentní varování, že šťourání se v dokumentaci nemá smysl. Nevadí. Hlavně když budu moct operovat a nezkompostuju tady.

,,Takže jdeš zítra se mnou?"
,,Jo." Znovu jsem ho objala a políbila. Že mu budu někdy vděčná, to mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Ale já byla. Do morku kostí. Naprdět na zpropadené identity kriminálníků, hlavně když mi vrátí možnost dělat medicínu. I když takovou zvláštní odnož. Čert to vem, díky za tuhle možnost.

Vzal mě prsty za šíji a líbal mě na krku až našel nejcitlivější místo a jemně skousl. Druhou rukou mi začal hladit prsa.
,,Asi si tě dám k svačině." broukl.
,,Neprotestuju." Vezla jsem se na vysoké vlně endorfinů.
Chytil mě pevně za boky a posadil na svůj pracovní stůl. Notebook se s rachocením posunul, když jsem do něj vrazila stehnem. Vzal mě pod koleny a jel prsty výš až se zastavil v mém klíně.
,,Tohle mi tady trochu překáží." Zabral za gumu šortek i kalhotek najednou. Nadzvedla jsem se, aby je mohl stáhnout.
Vrhl se na mě jako hladové zvíře. Neochutnával. Jedl. Hodoval.
O pár minut a jeden orgazmus později se zvedl z mého klína. ,,Lehni si."
,,Kochám se." zaprotestovala jsem a nelhala. Na zatínající se svaly jeho hrudníku a paží byl výsostný pohled.
Pobaveně povytáhl obočí.
Stěží jsem se opírala o lokty a vydýchávala rostoucí vzrušení. Naklonil se nade mě a zasypal mi prsa polibky. Sevřel mezi zuby pravou bradavku a podíval se na mě. Nepatrně skousl.
Cukla jsem sebou, ale nebylo kam uhnout.
,,To nedáš." zasmál se. ,,Lehni si." Zaútočil znovu, prsty v mém rozkroku. Zamručel a slastně přivřel oči.
Bylo na co se dívat. Ještě, prosím.
A nic. Překvapeně jsem se na něj podívala mezi svými koleny.
Stáhl si bermudy a se svojí chloubou v dlani na mě hleděl. Olízl si rty a něžně, hravě mě pohladil hlavou penisu v rozkroku. Bez varování byl ve mně. Celý. Překvapením jsem vyjekla a mírně na předloktích zkusila couvnout před dalším útokem.
,,Nikam Danny." lišácky se usmál, chytil mě za kyčle přitáhl k sobě. Nedobrovolně jsem se položila na záda a byla ráda, že jsem se do týla nepraštila. Moc.