Žár ✔

-6-

"Vstávej!" do pokoje vtrhne Luke a hodí mi svačinu na postel. Než stačím jakkoliv zareagovat, už je v dalším pokoji. Zní to divně, ale každý ráno má někdo z nás službu: budí ostatní a dává, většinou hází, svačiny. 

Ještě ospalá vylezu z postele a hodím svačinu do batohu. Ach, jak já bych spala. Podlomí se mi nohy a já se svalím na zem. Koberec taky není k zahození. Jen na chvilinku zavřu oči...

"Tess, už vážně vstávej!" V pokoji se objeví Luke a naoko se mračí, "Přijdeš zase pozdě do školy."

Otevřu jedno oko a zkoumavě si ho prohlédnu. Na rozdíl ode mně už je oblečený. Rychle se zvednu a pevně ho chytnu. Přitáhnu si ho k sobě a začnu se s ním mazlit. On se mi ale chce vytrhnout, tak z toho vznikne sourozenecká rvačka.

"Nech mě," směje se Luke, když poraženě leží na zádech a já na něm klečím. Jako odpověď se na něj škodolibě usměji. Teď ho pořádně zlechtám. 

Jakmile ho začnu lechtat, Luke začne výskat na celý barák. U toho se škodolibě směji. 

Ve dveřích se objeví Cole, "Copa se to tu děje?" Když mě uvidí, jak týrám jeho mladšího bráchu, rozhodne se mu pomoct: "Počkej, pomůžu ti, Luku."

Jeho obrovské ruce se kolem mě ovinou a začne mě také lechtat. Okamžitě začnu pískat. Ale Luka lechtám stále. 

"Ale no tak, přestaňte dělat takový kravál. Kdo to má poslouchat?" ve dveřích se objeví mamka. Ruce má v bok a netváří se moc nadšeně. Okamžitě se necháme a postavíme se vedle sebe do řady.

"Promiň," hlesne Luke.

Když mamka vidí naše provinilé výrazy, usměje se, "Tak šupity na snídani a do školy."

Ranní bitka mě pořádně probudila, takže jsem se rychle sbalila. Včas jsem nasedla ke Colovi do auta: "Svezeš mě, viď?" 

Cole se usmál: "Rád. Dlouho jsi se mnou nejela."

"Já vím. A nechápu, jak můžeš tak brzo jezdit do školy..."

Cole se usměje a vjede na silnici, "Hele, starej se o svý.  Aspoň tam jsem včas a nemusím lézt oknem." 

"Náhodou si myslím, že se to chytne a za chvíli se takhle bude normálně chodit do školy," zasměji se.

Cole se usměje a pak se mě zeptá: "Jak to jde ve vztahu s Trevorem? Prý už jste spolu půl roku."

"A jo, jo," lehce zčervenám a zahanbeně sklopím oči. Já na něj úplně zapomněla. Měla jsem hlavu plnou toho tajemného kluka... Jsem vážně hrozná! Miluji přeci Trevora!

Cole pomalu jede po parkovišti a hledá volné místo, kde by mohl zastavit. Všimnu si Taylor, jak stojí před školou a rozhlíží se okolo.

Za jízdy otevřu dveře, popadnu batoh a vyskočím z auta, "Ahoj," řeknu Colovi, když zavírám dveře od auta. 

Cole naštvaně zavrtí hlavou a pro sebe si řekne: "To je blázen, ta holka..."

Běžím za Taylor a pevně ji obejmu. "Ahoj, proč se tak rozhlížíš?" 

"Hledám toho neznámého kluka," usměje se Téčko. 

Protočím oči, "Vážně chceš vidět kluka, na kterého jsem spadla?"

"Jo, právě že kvůli tomu."  

Všimnu si Arthura, jak jde s batohem přes rameno ke škole. Šťouchnu do Téčka. "No, tak dnes už mu to řekneš, viď?"

Taylor zrudne a přikrčí se za mnou. "Myslím," řekne tiše, "že to počká do oběda."

Zasměji se, "Ale prosím tě," řeknu k ní. Pak se otočím na přicházejícího Arthura, "Ahoj Arthure! Už jsi viděl Taylor? Dnes jí to moc sluší."

Arthur se na mě a "schovanou" Taylor usměje a vydá se k nám. 

Téčko mě naštvaně bouchne do ruky, "To ti neodpustím."

Ve středu po oběde se vydám ke skříňce. Otevřu ji a na zem mi vypadne několik sešitů. Naházím je zpátky do skříňky. Poté vyndám učebnici matiky pro čtvrťáky a můj sešit. Ani nevím, proč si ho beru. Stejně tam nic nemám, krom malůvek a čmáranic. 

Jsem nervózní, protože stále nevím, koho to budu doučovat. 

Část mého já si přeje, aby to byl ten kluk, na kterého jsem spadla, druhá si zase přeje utéct, skočit do postele a ven vylézt až o prázdninách.

Zabouchnu skříňku. Potemnělou chodbou se vydám ke knihovně.

Při chůzi otevřu sešit. První stránka- jeden výpočet, velká čmáranice a pak obrázek jednorožce a nad ním nápis: I'm happy. Na druhé stránce dva výpočty v rohu a pak velký obrázek krtka, co kouká na televizi. Rozesměji se- co se mi to při hodinách honí hlavou?!

Otevřu dveře knihovny. Vydám se ke stolům uprostřed. Když procházím okolo knihovnice, zakašlu. Přísně se na mě podívá přes tlustá skla brýlí. "Nerušit!" řekne pisklavým hláskem.

Zaraženě se doloudám ke stolku a sednu si. V knihovně kromě mě, "milé" knihovnice a pár šprtů nikdo není. 

Připravím si učebnici a propisku. Nohy si položím na židli naproti mě. Je tu vedro, ale já se teď zpotit nesmím! Rozepnu si košili o dva knoflíčky.

Budu doučovat ředitelčina synovce, určitě to bude suchar. Ten určitě bude mimo už jen z toho, že ho bude doučovat holka.

Podívám se na hodiny. Čtyři minuty po třetí. Ten suchar má zpoždění. 

Najednou se hlasitě rozletí dveře. Překvapeně se tam podívám. Srdce se mi na pár sekund zastaví. Ve dveřích stojí vysoký kluk s vypracovaným tělem, má krátké černé vlasy a tmavě hnědé, skoro až černé oči, kterými se na mě podívá.

Je to on! Je to ten kluk, na kterého jsem spadla.

Pomalu se vydá směrem ke mě. Knihovnice na něj něco zamručí, ale to já nevnímám. Dívá se na mě. Mám pocit, že se pod jeho pohledem asi rozteču...

Zastaví se nade mnou. Zakloním hlavu a podívám se na něj s přihlouplým úsměvem. Ušklíbne se. "Ty mě máš doučovat?" Řekne a mě se naježí chloupky na rukou.