Žár ✔

-11-

"Přidej!" řve na mě trenérka Brownová. Zrychlím, ale i tak doběhnu do cíle jako druhá. První je Chantal. Samou radostí, že je konečně první, začne potěšeně výskat. 

Trenérka spraží Chantal přísným pohledem, "Uklidni se, Chantal, zhoršila si se o sekundu- kilometr za tři minuty padesát jedna vteřin," pak zatleská, aby upoutala pozornost i ostatních dívek, "Dnešní trénink končí! Ve čtvrtek budeme skákat a vyzkoušíme překážkový běh. Teď už můžete jít do sprch." Otočím se k odchodu, ale přísný trenérčin hlas mě zastaví, "Fosterová, ty tu zůstaň."

Otočím se k ní a nervózně se usměji, "Co?" Zeptám se drze.

Trenérka se zamračí, "Co to s tebou je? Dnes jsi to uběhla za tři minuty padesát šest sekund. Jsi roztržitá a zmatená- ať se děje cokoliv, nepřeji si, aby to zasahovalo do tvého výkonu. Máš talent, jsi vážně rychlá. Za dva týdny budou závody, doufám že do té doby se dáš do kupy a podáš nejlepší výkon!"

"Hm, ano jistě," přitakám rozpačitě.

"Máš šanci na výhru a pokud budeš po celou dobu studia střední podávat takhle dobré výkony, máš šanci dostat stipendium na nejlepších školách!" Po krátké odmlce pokračuje již mírnějším tónem, "Tak se ve čtvrtek předveď. Na závody jsem zapsala tebe a Chantal. Pak uvažuji o Mie a Olívii... No, tak už běž, hezký zbytek dne."

"Na shledanou," kníknu a vydám se k šatnám. No, má pravdu, jsem zmatená, nepozorná a můj výkon se o dost zhoršil- musím s tím něco udělat!

Rychle se opláchnu, převleču do čistého a vypadnu ze školy. Zahnu za roh ulice. Přede mnou se objeví Trevor. Zastaví mě, "Ahoj zlato, zrovna ti jdu naproti. Doprovodím tě domů, chceš?"

V odpověď přikývnu. Pomalým krokem se vydáme ke mě domů. Trevor začne náš hovor typickými otázkami: Jak ses měla? Jak se má rodina? Co známky? Psali jste něco? A co atletika? Odpovídám stručně- je poznat, že ho to štve. Tak promiň, ale nepotřebuji se bavit o tomhle. Potřebuji si promluvit o mých pocitech. Ale nejdřív vše musím probrat s Téčkem. 

"Nu," začne Trevor s úsměvem a proplete si se mnou prsty, "Michael ze třeťáku pořádá v pátek mejdan. Oba jsme samozřejmě zváni," mrkne na mě.

"Jo, to je fajn." 

Lehce se zamračí nad mou krátkou odpovědí, "Půjdu tam společně s naší bandou. Slíbíš mi, že tam s Taylor přijdeš aspoň na chvilku?"

"Slibuji." Vůbec se mi nikam nechce. Radši bych se hezky uvelebila v posteli a pustila si film. Ale tak na chvilku tam přijít můžu. Cestou tam nebo zpátky můžu s Taylor probrat mé zmatené pocity.

V pátek večer ležím v posteli. Přede mnou stojí Taylor a naoko se na mě zlobí, "Tak dělej, vstávej! Musíš se nachystat!" Přitom má co dělat, aby se nezačala smát. 

Na sobě má krátké vyzývavé šaty, černé vlasy má nakulmované. Jasně zelené oči se jí očekáváním třpytí. Těší se, až uvidí Arthura a doufá, že se konečně nějak víc seznámí. 

Chytne mě za ruku a začne tahat z postele. "Nech mi!" křičím a zároveň se směji. 

Dveře pokoje se otevřou a v nich se objeví Cole, "Co se děje?" zeptá se s úsměvem na rtech.

"Nechce se připravit na tu párty," zakňučí nešťastně Taylor.

Cole se usměje, skloní se nade mě a pevně mě uchopí. Začnu okolo sebe kopat a pištět. S ním to ale ani nehne. Zvedne mě jako pírko do vzduchu a postaví na koberec. "Tak ségra, hezky se na tu párty připrav," mrkne na mě. 

Zamračím se. "Nikam nejdu," po chvíli upřu pohled do jeho jasně modrých očí, "Ty tam budeš?"

Zavrtí hlavou, "Ne, musím se učit. Ale Trevor s Grace na tebe dohlédnou. Užij si to." Pak se usměje na Taylor a vyjde z pokoje. 

Taylor se ke mě skloní: "Ach, ten je tak sexy!"

Ani nestačím jakkoliv zareagovat a ve dveřích se objeví Mollyina blonďatá hlava. "Co děláte?" Nezbednýma očkama tiká po pokoji.

"Zkrášlíme tvojí ségru?" Zeptá se Taylor.

"Jo!" zavýskne Molly a začne se mi prohrabovat ve skříni. 

Počal těžký boj. Molly s Taylor se mě snažily zkrášlit, jak nejlíp uměly. Já se bránila větou, že přirozenost je nejkrásnější. Nakonec mě ukecaly k řasence a černým (ne moc nápadným) linkám. Na pusu mi daly lesk na rty a oblíkly mě jako panenku do zelených šatů s puntíky, které mi věnovala Taylor. Chtěly mi vnutit Graceiny boty na podpatku. Neuspěly.

"To je dokonalé!" Vypískla Taylor, když si mě celou prohlédla.

Molly mě pevně objala se slovy: "Moc ti to sluší!" 

Celá vyřízená jsem si oddechla, "Tak můžeme vyrazit, ať už to mám za sebou." Sešly jsme schody a rychlými kroky jsme mířily ke vchodovým dveřím. "Kampak, dámy?" Ozval se hlas za námi. Taťka.

Otočím se a chci zalhat, ale Molly mě předběhne. "Na párty!" vypískne a začne si upravovat růžové šaty.

"Kde to bude? Kdo tam bude?" zeptá se taťka přísně.

"U Michaela. A bude tam Trevor a Arthur."

"Jen oni?" zeptá se podezíravě.

"Ne," vetře se do hovoru Téčko, "taky moje další kamarádky a tak."

"Tati, já tam ani jít nemusím, tak mi to zakaž," řeknu klidně a hodím vak na zem.

"Proč? Aby si ležela doma u počítače? To se radši jdi bavit s kamarády. Ale do půlnoci buď doma. A nezapomeň, žádný alkohol, cigarety a drogy. To se jen opovaž a budeš mít domácí vězení na pěkně dlouho. A rozhodně žádní kluci!" 

Uculím se, "Jo, neboj."

"Tak už běžte," usměje se taťka. 

Zvednu vak ze země a dám taťkovi pusu na tvář. Nazuji si svoje ošoupané kecky. Taylor si nazuje jehly a sebejistě se postaví. Lehce zavrávorá, ihned k ní přiskočím a chytnu ji za ruku, aby nespadla. "Nechceš si vzít normální boty?" Rázně zavrtí hlavou. Fajn, ale já jí podpěrku dělat nebudu. 

Molly si obuje růžové baleríny. Vezme za kliku dveří, ale taťka ji chytne a zvedne do vzduchu. "Ty, princezno, ale nikam nejdeš." Začne se vzpírat a pištět. Taťka si povzdechne. "Tak běžte. A pamatuj, Tess, žádné problémy!" Otočí se a se vzpouzející se Molly odejde do obýváku.