Dneska jsem přišel domů a zjistil jsem, že mi pes sežral moji svačinu, co mi matka nachystala na stůl. To byla fakt hrůza!!! Konečně jednou nebyla odporná svačina, ale ten hroznej čokl mi ji musel sežrat!!!
Ale já jsem měl fakt hrozný hlad. No nic. Musel jsem se jít učit bez svačiny. Učil jsem se, ale bylo to marný. Určitě zase dostanu špatnou známku. Nejlíp čtyřku. Nic mi vážně nejde. A moje matka požaduje nejlíp dvojku. Já ji opravdu nenávidím. Neznám nikoho, kdo by měl horší matku. Proč nemůžu být někdo jiný?! Dostal jsem hlad. Nikdo doma nebyl, protože moje matka odešla se svojí protivnou kamarádkou Andželínou na nákup a mě nechala doma. A samozřejmě nikam nesmím. Ani na hřiště.
Ale vzít si jídlo z ledničky není tak jednoduché... Alespoň ne u nás doma! Matka neustále kontroluje, jestli z ledničky něco nezmizelo. Proč musím mít takovou rodinu?
Ale hlad rozhodl. Potichu jsem sešel dolu a otevřel ledničku. Vytáhl jsem si jogurt...
"Co tu děláš?" Moje matka se asi vrátila dřív. "No, já totiž... Šel jsem jsi pro pití." vykoktal jsem a cítil že rudnu. Matka na mě upřela její ohavné oči, ze kterých čišelo jen zlo. "Do ledničky? Víš, že máme málo peněz a nemůžeme si dovolit utrácet peníze za další jídlo."
"Já jsem si tam dal vychladit vodu." "Aha. Tak ukaž..."
Asi si dovedete představit, jak to dopadlo.
ČTEŠ
Tajný deník Hadriana Polea
HumorHadrian žije úplně normální život (i přesto, že sám normální není). Zatím... A taky žije ten nejnešťastnější život s ještě nešťastnější láskou... (Hodně neobvyklé:-) )
