Dneska jsem zase seděl s Patloslavou. Chovala se ke mě pěkně (alespoň někdo, komu nevadím).
O obědové přestávce mi omylem vychrstla pomerančový džus do obličeje a hodně se smála. Je to zvláštní, ale nevadilo mi to.
Zjistil jsem, že Patloslava je z bohaté rodiny, ale asi není moc chytrá, když se mě ptala, jestli je led vlastně ve skutečnosti studené sklo a nebo něco jiného. Ale neměl bych jí moc pomlouvat, protože ani já nejsem nějak moc chytrý. Tak jsem jí vysvětlil, že led je vylisovaný sníh, ale co je ve skutečnosti sníh taky moc nevím.
Za tu pomoc mi poděkovala a dala mi svoje telefonní číslo (asi mi bude k ničemu, když teď nemám mobil, ale stejně jsem si ho vzal, abych jí udělal radost).
Dnes v noci se mi zdál zvláštní sen:
Zdálo se mi, že slyším Patloslavu jak na mě volá, že mě má ráda a abych k ní sešel ze schodů.
Byl to vážně přesvědčivý sen, protože jsem se ráno probudil pod schody. Napadlo mě, že jsem náměsíčný, ale jak jsem později zjistil, byl to taky jenom sen.
Škoda, že to s Patloslavou nebyla pravda. Já bych takové štěstí mít nemohl.
ČTEŠ
Tajný deník Hadriana Polea
HumorHadrian žije úplně normální život (i přesto, že sám normální není). Zatím... A taky žije ten nejnešťastnější život s ještě nešťastnější láskou... (Hodně neobvyklé:-) )
