Just ME! (Pozastaveno)

Angel

Tento příběh se neodehrává zas tak dávno,zhruba rok zpátky. V červnu 2018 jsem se pohádal s mojí nejlepší kamarádkou,mou láskou,Petrou. A zůstala po ní jen díra v srdci, a tak jsem dlouhou dobu nevěděl co dělat. Opravdu jsem ji miloval,ale asi bylo na čase ji nechat odejít z mého života. A najít si někoho jiného. A protože už bylo pomalu,ale jistě uzavírání známek a bylo po škole v přírodě, tak se všichni scházeli na jednom místě. Bylo to hřiště na sídlišti,zprvu jsem o tom nevěděl. Až když za mnou přišla Terezka H. s geniální hádankou. Prý ví o někom komu se líbím,ale že mi to nesmí prozradit Ať už jsem naléhal sebe víc,nikdy mi neřekla o koho se přímo jedná. Dlouho jsem přemýšlel kdo by to mohl bejt,protože hádanka kterou mi dala na nikoho neseděla... Až jednou k večeru se mi ozvala  ta daná osoba. Vylila si srdce. A já jí na to řekl jen to že teď to nejde.

Díky bohu měla takové ty typické dívčí kamarádky,které mě dokopaly k tomu abych si jí začal všímat. A tak jsem jednoho dne šel na to hřiště. Byl to řekl bych osudový den? Možna,protože se mi ulevilo,jako bych zaplnil tu díru co jsem měl v srdci. A každou hodinou víc jsem si začal uvědomovat,že Kristýna je hezká. Ano,jmenuje se Kristýna. Někteří víte o koho jde,někteříne. Ten den jsem byl po dlouhé době šťastný.  Ten den jsem se bavil i s ní, a tak vzniklo pár fotek. Některé z nich sem určitě dám. Na všech se oba usmíváme,řekl bych že se usmíváme upřímně. Nedávno jsem si projížděl galerii a narazil na tyhle fotky a říkal si: " Cos to udělal ty blbečku? Byl jsi tak šťastnej a posral si to." Občas se proklínám za to jak to dopadlo,mohl jsem udělat víc,ale k tomu pozdějc. Tenhle už tak krásnej,šťastnej den jsem zakončil tím,že jsem Kristýnu objal. V tu chvíli se začervenala a já věděl,že ona bude možná ta co mi pomůže zaplnit díru v srdci co zůstala po Petře a Veronice.

Ale ani přes tyhle všechny pocity jsme spolu nezačali chodit a byli jsme jen kámoši s výhodama. Kdybych mohl vrátit čas,tak už ten večer kdy se mi vyznala bych ji řekl: " Ano,prosím staň se mou dívkou... Prosím!" Jenže jsem nevěděl,že i ona zanechá v mém srdci díru. Nevěděl jsem,že už se na mě nebude usmívat jako tehdy. A to že jsme byli takovýhle kámoši s sebou neslo i spoustu problémů, a když mi Petra řekla že mi odpouští, tak jsem se jí hned musel zeptat na kámošení s výhodama. Pořád jsem do ní byl zamilovanej, a tak jsem byl štastnej,když souhlasila. 

Jednou mě pozvala k sobě,což byla moje největší chyba. Neměl jsem k ní chodit,měl jsem jít za Kristýnou na to hřiště. Ten den jsem se s Petrou políbil a nemyslel jsem na následky,když mi oznámila že to řekne Kristýně,tak jsem musel bejt ten co jí to řekne první. V tu chvíli jsem si uvědomil svou chybu a koho bych měl opravdu milovat. Kristýně jsem to řekl... Jasně že nebyla šťastná,byla kurva smutná. Ale i přes tuhle bolest mi dala další šanci. Ale ani tak jsme nebyli pár.Zůstali jsme  "kámoši". 

Nastalo léto a já my byli odloučeni. Pouze jsme si psali,takže jsem to nechtěl tlačit do vztahu,každým dnem jsem si uvědomoval,že ji miluju. A tak jsme 27.7 pár dní po mých narozkách spolu začali chodit,byl to šťastný vztah. Ale opět jsem měl moc naivní,protože se mi do cesty připletl tábor. Tábor kde nebyl signál,takže jsme si po dobu deseti dnů nepsali vůbec. Tak strašně jsem jí chtěl napsat,jak moc ji miluju,ale nemohl jsem.Slíbil jsem si,že to vydržím. Že se nebudu koukat po jiných. Jenže tím,že jsme si nepsali,ale místo toho jsem tam byl s holkama který jsem viděl denně... Jednoduše začal jsem si tam s jednou holkou,Adrien. 

Po tom co začala škola mi přišlo,že já a Kristýna jsme si čím dál tím víc dál a dál. Jednou mi Aneta D. řekla,že jestli něco neudělám,tak se mnou rozejde. A to se taky stalo,jak už kvůli tomu že jsme si byli dál čím dál tím ví,tak kvůli mé letní aférce. Byla si druhá holka kvůli ,které jsem brečel.

Vím že tohle čteš Kristýno a chci abys věděla,že mě to opravdu mrzí,co mrzí. Přímo mě to sere,sere mě to že už se na mě neusměješ ,tak jako před rokem. Že už tě nemůžu obejmout kolem pasu. A že už nikdy nepocítím tvojí lásku,mrzí mě to opravdu moc. Jednou si mi poslala tenhle obrázek:

Je na ní kluk,který drží svou dívku jako princeznu. A za zády má křídla,anděl. Anděl co drží svou princeznu,princeznu kterou ochraňuje před bolestí světa a zahrnuje jí láskou. Ačkoliv si to sama nemyslíš,tak to ty si byla ten anděl,ne já. Jsem asi moc naivní,ale pořád někde vnitru svého srdce doufám,že se na mě usměješ ,tak jako v létě. A že to budeš ty co si stoupne na špičky a políbí mě... Že zase jednou budeš můj Anděl,Rajčátko.

(NA týhle fotce mě štve jak jí držím,jako nějakou lacinou holku. Kéž bych vrátil čas a dal jí svou dlaň to té její)
Kéž bych vrátil čas celkově,ten večer bych se nerozmýšlel a řekl ti,že chci abys byla má dívka. Už jsem to psal,ale je to věc za kterou budu pykat ještě dlouho.