Just ME! (Pozastaveno)

(Nejhorší) Škola v přírodě

Mám za sebou týden plný uvědomění,bolesti a radosti...

Pondělí:

Odjezd byl od naší školy přibližně  v osm čtyřicet pět ,a tak byl sraz u školy v osm patnáct. Když jsem dorazil před školu se svýma zavazadlama, tak tam už všichni čekali. Náš autobus už tam byl také, a tak jsem si uložil kufr a šel si sednou na své místo. Vedle mě se posadil můj kamarád Marek. Seděli jsme v zadní části autobusu a před námi seděli Anet s Kristýnou. Byl jsem strašně rád,že můžu sedět zrovna za Kristýnou. Je to jedna z holek co se mi líbí, a taky se není čemu divit,je opravdu hezká. Taková menší holka s postavou o které si můžou některé holky nechat zdát. Ihned po tom co se náš autobus dal do pohybu jsem si nasadil sluchátka,ale dlouho jsem je na uších neměl,protože na mě občas někdo promluvil a mě to bylo nepříjemné. Takže jsem radši s batohu vytáhl bluetooth speaker a pouštěl na něm hudbu po zbytek naší cesty.

Náš hotel se nacházel na malém náměstíčku ve městě Lhenice. Byl vskutku hezký a předním se nacházela fontána,která byla v noci osvětlována. Nedaleko se nacházela škola, a tak jsme se mohli smát místním,že my do školy nemusíme a oni ano. Každý si vzal své zavazadlo a šel do haly kde jsme měli počkat než nás pošlou do našich pokojů. Já,Vojta,Jirka a Marek jsme byli mezi prvníma co šli do pokoje. Náš pokoj byl hezký a měl výhled na již zmiňovanou fontánu. Naivně jsem si myslel,že by nám učitelé mohli dát první den volno... O jak jsem se mýlil. Po asi hodině nám řekli,že půjdeme na hřiště,ale nikdo nepočítal s vycházkou lesem na vysílač a poté teprve výpravu na hřiště. Dobře s náma vyjebali...

Po večeři jsme měli volno až do večerky. Chvilku se nic nedělo,než přiběhli vystrašené holky. Ptali jsme se co se děje,ale byly tak vystrašené,že pořád opakovali něco o nějakém duchovi. Měli jsme z toho jen srandu, a tak odešly. Poté co odešli jsme si povídali,když z ničeho nic se vypnulo světlo. Holky byly úplně vystrašené, a tak jsme se šli podívat co se vlastně stalo. Naneštěstí vypadly pojistky, a tak nás učitelé poslali na pokoje s tím,že do dají do pořádku. Což se opravdu stalo...

Nastal večer a nás na pokoji napadlo se jít koukat na nějaký film, a tak jsme si všichni vlezli do jedné postele,jedné místnosti (náš pokoj měl dvě). Film jsme dokoukali asi v půlnoci a kluci chtěli jít už spát. Jenže už byla půlnoc,a tak nám mozky nefungovali tak jak by měli a tím jak holky strašily jsme si začali myslet,že ve vedlejší místnosti je duch. Proto jsme si všichni čtyři lehli do jedné postele a klepali se strachy asi dalších dvacet minut,než jsme se rozhodli otevřít dveře do vedlejší místnosti. Pro jistotu jsme rozsvítili v chodbičce,co kdyby náhodou. 

Je tu ještě jedna věc kterou jsem vám neřekl a to, že jsem měl vyznat své city Kristýně a to ještě ten den,neudělal jsem to,protože jsem bál. 

Úterý:

Vzbudil jsem se celkem brzo na to že jsme měli jíst až v půl deváté,a tak jsem koukal do mobilu,než se vzbudili ostatní. Dneska jsem byl opravdu odhodlaný jí to říct. 

Po snídani nám byl ohlášen celo denní výlet,takže opravdu "super". Po snídani jsme měli čas se připravit a obléct. V jedenáct hodin byl sraz v jídelně, a tak jsme šli zpět do pokoje. Jelikož jsem kluk,tak mi netrvalo dlouho se připravit, takže nám zbylo spoustu času, a tak jsme rozkoukali další film. V jedenáct jsme jeli místní hromadnou dopravou do Netolic, kde jsme si mohli dát zmrzlinu a potom na zámek Kratochvíle. Cestou na zámek jsem se svěřoval nejlepší kámošce Kristýny, "Dohyně ". Dodala mi sebevědomí a řekla,že se po mě zeptá u Kristýny. A že mi to poví cestou zpátky. Byl jsem nervózní a zároveň nadšenej. 

Co přesně mi cestou zpátky řekla si nepamatuju,ale vím že to bylo něco co zahřálo u srdce. Když jsme došli zpátky do hotelu,tak jsme šli rovnou na večeři. A poté na pokoj...

Byl  jsem na sto procent odhodlanej jí to říct,bohužel mě ten den naštvala její kámoška. A to hodně, a tak jsem to nechal na středu. 

Středa:

Dnešek je ten den kdy jí to řeknu a budu se modlit, aby to vyšlo. Jsem víc než sto procentně odhodlán jí to říct! Veřím že to dám! 

Přes den se nestalo nic,takže bychom se mohli přesunout k večeru...

Nastala ta chvíle,konečně! Teď když sedí přede mnou,tak není  úniku,musím jí to říct! A taky že řekl! No,řekněme že její odpověď nebyla jako z amerických romanťáků.Neskočila mi kolem krku a nelíbala mě... Když mi říkala že ke mně nic necítí,tak to bolelo,ale zároveň zahřálo. Aspoň ke mě byla upřímná. A nakonec,než odešla mě objala. Byl to tak zvláštní ,nebylo to jako když se objímám s jinou... Do dnes ten pocit nedokážu přesně popsat... Od té chvíle jsem začal znova poslouchat Juice WRLD-da (viz.media nahoře).

Od této chvíle jsem se začal cítit strašně prázdně,jako bych byl bez duše. Přesně jako v písni "Empty"  od Juice.

Cítil jsem jako bych ztratil  část sebe samotného. Na venek jsem nedával znát,že to se mnou něco dělá,ale ve skutečnosti to opravdu bolelo. A s tímto pocitem jsem šel spát.

Čtvrtek:

Dnes jsem spal opravdu dlouho,proti předešlým dnům. Probral jsem se s tím samým pocitem,jako když jsem usínal. Dnešek byl odpočinkový,protože jsme  měli druhý den opustit náš hotel a vydat se domů. Naši učitelé vymysleli "Hrací dopoledne", a tak jsme hráli různé hry. I přesto, že byla má mysl soustředěna na hraní her jsem pořád myslel na Kristýnu.Možná kdybych ji neměl pořád před očima,tak by to bylo o něco lehčí. 

Ten večer byla diskotéka a já doufal,že zrovna ona se stane mou partnerkou na dva povinné tance... Nestala. By jsem s Terezkou,nevadilo mi to. Aspoň jsem na chvilku vypustil páru a bavil se jako by se nic nestalo. I když Kristýna tančila s kýmkoliv kdo si řekl,tak jsem se jí nezeptal. Možná to byla chyba,kterou už nenapravím,ale stalo se. Nešel jsem za ní,protože jsem se cítil fakt  špatně, a tak jsem se odebral do pokoje a zůstal tam do konce. Jenže ten večer se všichni tak nějak pohádali,rozbrečeli ... Bylo mi smutně i za ty kteří se ten večer trápili,protože to byli moji kamarádi.

Opět jsem šel spát smutný,naštvaný sám na sebe a s pocitem prázdnoty.

Pátek:

Ráno  jsem se probral a přemýšlel co vše jsem posral,bylo toho dost. Nejen během týdne,ale za poslední dva roky... Následně na to jsem začal přemýšlet nad úklidem našeho pokoje,protože tam byl bordel jako po výbuchu. Ostatní se probrali během chvilky a nezbývalo nám moc času na blbosti,a tak jsme zašli na snídani. Po snídani jsme se vrátili a začali uklízet. Do odjezdu zbývalo jen pár hodin,během kterých jsme Kristýně klidně mohl říct jak strašně mi na ní záleží a bůh ví co všechno,ale neudělal jsem to. Takhle je to pro nás oba lepší. 

V autobuse jsem seděl na konci  s Markem a ostatníma klukama,ale nevnímal jsem je. Myšlenkama  jsem byl pořád u ní. Jak by taky ne,když jsem si sedl,tak abych ji viděl. Jsem to,ale vůl. A k tomu jsem si pořád dokola pouštěl sad písničky od Juice,fakt super! 

Dorazili jsme zpátky před školu a já byl zmatenej,nevěděl jsem jestli se chci vrátit zpátky nebo už bejt doma. A tak jsem jenom vystoupil a s kufrem si nasedl do auta mé babičky a jel domů. V záblesku oka jsem ji viděl jak odchází opačným směrem... Od té chvíle jsme se neviděli.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Od  ŠvP uplynuly tři dny a, když to vezmu kolem a kolem,tak to byla v celku dobrá ŠvP. A občas jsem se i nasmál,takže konec dobrý všechno dobrý. I když jsem myšlenkama pořád s ní,tak jsem popravdě šťastnej. Jsme aspoň kámoši. A i když to nebyla nejlepší ŠvP,tak bych se tam vrátil na hned. Ponaučení? Nic není tak hluboko v prdeli,jak se zdá.Důležitý je se neposrat. (Nejsou zde popsány všechny události,ale ty nejdůležitější ano.Určitě si poslechněte Juice,je to skvělý interpret!)