Update od "Feelings #2": Cítím se hůř už od začátku školy. Možná je to opět prázdnotou,která je na každodenním pořádku. Mé dny se stávají čímdál tím víc rutinními. Prakticky jen přijdu domů a spím nebo chvilku trénuju na kytaru. Mimo školu se moc nesocializuju ani nevím proč. Nejvíce se bavím ve škole,ale jinak skoro vůbec. Párkrát jsem byl venku a byla to docela prdel a vznikly dobrý momentky,ale asi se nikdy nevyrovnaj létu 2018.
Řekl bych,že jsem teď na tom se všema nejlíp. Nikoho nehrotím, a když někdo hrotí mě tak je mi to jedno. I když mám spoustu přátel,skvělých přatel, mám pocit samoty. Rád bych věděl odkud se bere,ale na to teď asi odpověď nenajdu. Možná je to tak dobře.
Začíná podzim a zima dvě období,které mají opravdu hezkou atmosféru a v ulicích jsou desítky zamilovaných párů... Jak těžké je v tomto období neupadnout do depky. Pro mě je to,ale období migrén a usrkávání čaje s medem. PS: Miluju med.
Jak je to vlastně mezi mnou a Andělem? Řekl bych,že dobré. Jsme kamoši,což je velký pokrok od minula. Jsem rád za to,co teď jsme... Ale kdo by kurva nechtěl víc,že jo. Ale nezkouším pro to nic dělat,mohl bych si taky posrat úplně,což fakt kurva nechci. Ale třeba se někdy k něčemu rozhoupu,bůh ví.
To je pro dnešek asi všechno,vím není to nic dlouhýho jako normálně,ale pocity nejsou na 1000 slov. PS: Tahle kapitola je pro Mé Pusinky.
ČTEŠ
Just ME! (Pozastaveno)
Short StoryZa svůj poněkud krátký život jsem prožil pár nešťastných chvil,ale taky spoustu šťastných chvilek. ,,Just ME!" je deník,zpověď,soubor povídek všechny příběhy jsou pravdivé! Občas na sebe nebudou navazovat a občas zase ano. Nepovažuji se za nijak do...
