Vyhnanci 2- V obklíčení

2. Co se může pokazit, se pokazí

Taris

Míříme dál temnou chodbou a mně v hlavě kolují myšlenky jedna za druhou. V koutku mysli mám starost o Zoruu, ale na druhou stranu, teď musím vymyslet důvod, proč jsme tři a ne čtyři. Jenže mě nenapadá nic, co by bylo uvěřitelné. A dochází mi čas.

,,Blížíme se," oznámí nám Silver s domluvenou rezervou. Polknu a snažím se zůstat v klidu. Teď přijde osudová chvíle. Buďto se nám to podaří, nebo to celé pošleme do háje. A opravdu se obávám té druhé možnosti.

,,Kdo bude mluvit?" zeptá se nervózně Hunter chvějícím se hlasem.

,,Já. Ale ty se trochu vzchop. Ať si myslí, že k nim máš respekt, ale nepřeháněj to. Nezapomeň, že sem patříš," napomenu ho. On kývne, ale nevypadá moc přesvědčivě.

,,Hned za rohem," varuje nás znovu Silver a otočí se na mě. Zastavíme a sbíráme odvahu, než kývnutím naznačím, že už nemá cenu to dál oddalovat. Jen se připravujeme o vzácný čas.

Zatočíme za roh a naskytne se nám pohled na několik hlubokých děr v zemi, tmavých jak tunely do samotného středu země a tři vlky sedící při stěnách širší jeskyně, do které se úzká chodba roztáhla.Je tu sice stejná tma jako všude jinde, ale i tak si všimnu, že se na nás upřely pohledy všech třech hlídačů. Pátrám ve stínech po čtvrtém, ale nikde ho nevidím.

Nerin nás upozorňoval, že tu během jeho nepřítomnosti mohlo dojít k nějakým změnám, ale že bysme měli až takové štěstí... Tomu se mi skoro nechce věřit.

Jeden vlk vstane a pomalu k nám dojde s podezřením v očích.

,,Co tu děláte?" zavrčí. Na chvíli ve mně všechno hrkne, ale na venek to nedám znát. Jen nasadím mírně bázlivý výraz.

,,Jdeme vás vystřídat," odpovím opatrně. On si nás všechny změří očima a trochu ohrne pysky.

,,Jdete brzo," řekne a znovu se zaměří na mě.

,,My víme, ale nechtěli jsme přijít pozdě," skloním nervózně oči k zemi. On se jen ušklíbne.

,,Nováčci, co?" zeptá se, a když kývnu, hlasitě se uchechtne a otočí se k zbylím dvoum.

,,Dneska máme štěstí!" zvolá na ně, ,,Můžeme jít dřív. Střídaj nás noví."

Zbylí dva se zasmějí a začnou se zvedat. Vypadají spokojeně, že budou mít nějaký volný čas. Ani na chvíli nepřemýšlí nad pravdivostí mých slov. Tomu se tedy říká pracovní morálka. Oni tu asi opravdu nemají moc přehled nad členy a šáhnou po každé možnosti se jen tak poflakovat.

Už si chci oddechnout, když první dva vlci zmizí za námi, ale v tom se ten třetí zastaví a pátravě se zahledí na Silver, která byla doteď tiše skrytá za mnou. Zírá na ni tak dlouho, až z toho opět znervózním.

,,Co to máš s očima?" zeptá se nakonec chrčivým hlasem, který zní, jakoby jeho majitel nepromluvil celé roky.

,,Nic," špitne Silver a skloní je k zemi.

,,Podívej se na mě, když s tebou mluvím," přikáže jí s ohrnutými pysky. Z jeho očí srší podezření. Srdce mi teď tluče tak moc, až se bojím, že by to mohl slyšet. Jsem připravená okamžitě zasáhnout. Vlčice zvedne zrak, jak jí bylo nakázáno.

,,Si slepá," řekne vlk s hlubokou jistotou při dalším zkoumání jejích vybledlých očí. To už jsem si jistá, že náš úžasný plán narazil a nyní se pomalu rozpadá.

,,Nejsem," zavrtí hlavou Silver. Je ale vidět, že tomu vlk nevěří. A nakonec si ze všech možných otázek vybere tu nejhorší možnou. Mohl by se zeptat, kolik je tady děr, nebo kde předtím stál, ale on se zeptá-.