Vyhnanci 2- V obklíčení

6. Pouta

Zorua

,,Jak to děláš? Jak můžu chodit taky tak potichu?"

Pobaveně sleduju, jak se malý vlček marně pokouší napodobit neslyšnou chůzi Truth, která jen potěšeně mrská vousky.

Milo sice chodí stejně uvolněně, ale narozdíl od jejích ladných kočičích pohybů je až směšně neohrabaný. Jeho štěněčí tělíčko na tichý pohyb zkrátka ještě není stavěné. Snaží se ovšem statečně.

U Truth to je naopak zcela přirozené a jsem si jistá, že čím bude starší, tím pro ni bude lehčí chodit jako duch. Už teď nakračuje tiše a opatrně, jak je u horských koček zvykem. Mají to vrozené stejně jako vlci svoji potřebu výt.

Kotě náhle poskočí a povalí Mila k zemi. On překvapeně vypískne, ale hned se vzpamatuje a pustí se se smíchem do rvačky. Oba se válí po zemi a já si říkám, jaké je štěstí, že je tu i další mládě a on tak nemusí vyrůstat mezi samými dospělými.

Byla jsem sice chvíli překvapená, když jsem se o malé pumě dozvěděla a možná i trochu znepokojená, ale brzy jsem měla šanci se přesvědčit, že je jako každé jiné mládě. Což mě vede k přesvědčení, že i u ní půjde hlavně o způsob, jakým bude vychovávána, co nakonec určí, jestli bude ostatním nebezpečná. Já věřím, že může být jako my. Už jen z toho jak si hraje s Milem. Jak by z někoho na pohled tak laskavého a opatrného mohl vyrůst zabiják?

Navíc, Fino je dobrý vlk. Už jsem s ním mluvila, protože mi Hunter řekl, že mu nabídl místo v naší malé skupině. Chtěla jsem vědět, koho vlastně pouštíme mezi nás a ukázalo se, že je to velmi vřelý, morálně založený a charismatický vlk. On určitě Truth vychová dobře. Jsem si docela jistá, že nakonec oba zapadnou.

Všimnu si blížící se Silver. Je doprovázená Farley, která vypadá jako přesný opak věčně veselé vlčice. Jejich dvojice působí tak podivně, že i mláďata u mých tlap na chvíli přeruší hru a mlčky je sledují.

Obě se nakonec zastaví u mě.

,,Už je ti líp?" zeptá se energicky bílá vlčice.

,,Ano," kývnu.

,,To je dobře. Můžeš jít tedy se mnou? Mysleli jsme, že až se probudíš, mohli bychom si promluvit," vysvětlí Silver nadšeně.

Nejistě se podívám na Truth, když si uvědomím, že bych je tu nechala samotné mezi samými cizími vlky, z nichž jeden celou dobu nevraživě zírá jejich směrem.

Možná by mohli jít s námi, ale půjde o vážný rozhovor, kterému by pořádně nerozuměli a budou se dělat rozhodnutí, u nichž by mohli překážet.

Fino, vyčerpaný včerejšími rozpory, spí nedaleko. Moc se mi ho nechce budit. Zaslouží si nějaký klid.

,,Tím se netrap," uhádne mé obavy Silver, ,,Farley je pohlídá."

Zaraženě se podívám na mohutnou vlčici, která trpělivě čeká až se dohodneme. I v denním světle vypadá hrozivě. Abych jí viděla do očí, musím mírně zvedat hlavu. Trochu se mi z ní ježí srst. Celé její vzezření působí nevyzpytatelně.

Ještě nedávno jsem si říkala, že Taris je obraz dokonalé válečnice, ale Farley, to je něco úplně jiného. Jsem si jistá, že ta by nestáhla ocas ani před medvědem.

Tmavá vlčice pouze stroze kývne a kupodivu... Uklidní mě tím. Někdo by si možná mohl říct, že jsem se zbláznila, nechat takovou vlčici s mláďaty, ale já si naopak myslím, že pokud nahání strach mně, určitě nažene strach i ostatním a nikdo si tak netroufne něco zkusit, dokud bude držet svoji hrozivou stráž.